23. dubna 2022

Putování lesními zákoutími - napsala Hana Tučková

Vyšel z lesa na sluncem zalitý palouček a posadil se pod vzrostlý smrk. Vždycky tady po svém putování lesními zákoutími rád odpočíval. Unavené nohy položil na měkký mech, zády se opřel o kmen stromu. Cítil jeho drsnou kůru. Z kapsy poslepu vytáhl čerstvý chléb namazaný tvarohem a se zavřenýma očima s chutí přežvykoval. Vůně svačiny se mísila s vůněmi lesa. Nasával včerejším deštěm zvlhčený vzduch prosycený rozkvétající mateřídouškou. Zdáli se ozvala kukačka, sólista v lesním ptačím koncertě.

Během okamžiku se ptačí švitoření stalo pouhou kulisou. Prvenství získalo varovné pískání komára. Nepříjemné ohrožení téměř pietní chvilky stačil včas zachránit. Ohnal se ve chvíli, kdy ucítil lehký dotyk na tváři. Facka, kterou si dal, byla jistě příjemnější než vpich otravného hmyzu.

Za zavřenýma očima se mu promítaly obrázky dnešních úlovků. Znovu cítil to vzrušení, které prožívá vždy, když zahlédne možnou „kořist“. Za borovicí žlutohnědý nakudrnacený kopeček. Kotrč! Však mu zabírá skoro půl košíku. Pro ty křemenáče šel téměř najisto. Jeho loviště ho nezklamalo.

Přesto, že měl právě po svačině, už cítil na jazyku chuť a vůni první letošní smaženice. Plátěné nohavice od mechu zvlhly a nohy začínají mravenčit. Au, pozor, to jsou skuteční mravenci.

Vstávat, oklepat mravence a domů! Zasnil se příliš dlouho.