15. února 2022

PRO DOBROTU NA ŽEBROTU - napsala Petra Zelenková

Jestli něco v životě platí, tak je to hláška: „Pro dobrotu na žebrotu.“
Celý svůj život pomáhám, snažim se ze všech sil ukázat svému majiteli bezpečí, respektive ho upozornit na nebezpečí, což se mi daří, pokud mě dobře používá.
No a jak se mi odvděčuje?
Tuhle se mnou praští o zem, támhle mě zapomene opřenou. Onde mi opatlá mojí kouli v tom onom, které neohleduplní pejskaři nechávají všude (to mu ale nevyčítám – nevidí). 
Jednou mi dokonce dopřál volný pád, zakončený ne zrovna příjemnou koupelí. Ne, špindíra nejsem, dokonce ani louže, které mnou majitel občas čeří mi nevadí. Ale taková špinavá stoka moje gusto vážně neni.
Ptáte se, proč se vrhám do stoky, když nejsem krysa?
To takhle jednou jdeme s mým majitelem po ulici a on chtěl svému štěkačovi dopřát trénink v podobě mého podání. Tak mě po jednom klepnutí pustil, jenže tam byl zrovna kanál. Ale netrvalo dlouho, přijeli chlápkové v nekontaminovatelných oblekách. Po laně se dostali až ke mně a pak nás další z nich vytáhl nahoru. Bylo to vzrůšo, nesnášim totiž výšky a taky mě samozřejmě napadlo: „Sakra, co když mu vyklouznu a poletim do toho smradu znova?!“
Moje obavy ale nikoho nezajímaly.
Je pravda, že občas mu to všechno oplatím a zlomim se: „Tak a to máš za to, jak si mě minule vzal o tu popelnici! Ony ty věčné rány do sloupů, košů, aut, lidí…dost bolí, víš!“ 
Někdy taky dostanu novou roli, která není nic-moc, majitel mě totiž promění v klacek pro svýho psího parťáka, který mě má naštěstí zakázáno kousat a jenom mě podává nebo nosí páníčkovi. I když nebudu kecat, když řeknu, že i přesto občas chytne tvrdě a svoje klofáky do mě obtiskne.
A taky být obalená psími slinami, je fááákt humus.
Jednou za čas mi majitel taky vymění mojí kouli. Jsem podle vás chudák, když mám jenom jednu kouli?
No jo, ale daleko horší na tom je, že jsem holka.
Kdo?
No, přece BÍLÁ HŮL pro nevidomé.