13. ledna 2022

Kontaminace - napsala Míša Štěpáka Sedláčková

Bouře utichla a za okny tančily tisíce drobných stříbrných hvězdiček. Viru ta podívaná nepřestala fascinovat, znovu a znovu se vracela do této části hvězdné mlhoviny nejen nachytat stříbrný prach, který jejímu tekutému tělu přidával zářivé měňavé odlesky, ale i kvůli této podívané. Ležela v pohodlné kapsli intergalaktického vznášedla a kochala se posledním pohledem na vlny stříbrné záře, která doprovázela každou bouři vířící hvězdný prach.
Blížil se start. Řídící jednotka začala spouštět tepelnou ochranu pláště rakety, v kapsli se rozsvítilo jemné namodralé světlo hologramu a na něm se objevila humanoidní autopilotka. Vira při pohledu na ni znovu začala přemýšlet nad tím, proč zrovna humanoidi vzbuzují ve všech životních formách největší pocit bezpečí. Prakticky všechny intergalaktické komerční lety měly zástupce řídící jednotky v podobě humanoidů. Zajímavé bylo i to, že na dlouhých letech spojených s hibernací cestující preferovali spíše jemné humanoidky, které působily více uklidňujícím dojmem než humanoidi oblíbení na krátkých trasách bez hibernace.
„Vážení cestující, sledujte pozorně pokyny. Řízená hibernace bude zahájena za hodinu. Přeji vám příjemný let.“ 
las humanoidky připomínal Viře šumění stříbrných řas v její domovině. Věděla, že je to jen vnitřní projekce, kterou si nastavila při koupi palubní vstupenky, ale stejně to na ni působilo uklidňujícím dojmem. 
Při přechodu do hibernace byla vždy trochu nervózní, a tak si svůj individuální program pro úpravu kapsle nastavila tak, aby jí přinášel co nejvíce pohodlí. Zmáčkla červené tlačítko a sledovala, jak jí jednorázová sonda do těla zavádí hadičku s vyživovacím roztokem. Spustila test průchodnosti a zvolila parametry roztoku. Modrým tlačítkem zaktivovala filtrování a odvod toxinů z těla. Znovu uslyšela šumění řas a pak se propadla do ticha.

Probudil ji konejšivý hlas: „Vaše hibernační fáze je u konce, před přistáním v cílové destinaci máte dva dny na rekonvalescenci v palubní části A5. Přejeme příjemný pobyt.“
Kapsle se otevřela a na podlaze se objevily světelné šipky, které ji vyvedly do příslušného sektoru. Tady už všechno vypadalo a fungovalo stejně jako na domovské planetě. Jakmile se vznášedlo po dvou dnech přiblížilo na dosah její gravitační vzdálenosti, blok A5 se od něj oddělil a hladce přistál na dopravní rampě intergalaktického letiště.
 
Vira počítala s tím, že bude mít ještě dva dny k dobru, než se vrátí do práce. Regenerační volno si nevzala už tři oběhy a ještě jí nějaké zbývalo. Sotva ale vstoupila do hlavního komunikačního uzlu, byla jí doručena naléhavá zpráva: „Okamžitě se teleportujte do střediska. Stav nouze.“
„Kruci,“ pomyslela si a na osobním komunikátoru odeslala vzkaz: „Podejte podrobné informace.“ Obratem jí přišla odpověď: „Nemožné. Podléhá nejvyššímu utajení.“
Znejistěla. Tohle se ještě nikdy nestalo.
Pracovala ve výzkumném středisku BISYP pro zkoumání nových forem biologicky syntetizovaných bílkovin, které by vyřešily potravinovou krizi na její planetě. Pěstování řas a hub bylo stále energeticky náročnější, přirozených míst k jejich kultivaci a množení ubývalo, zatímco počet obyvatel planety rostl.
Přesunula se do teleportační kapsle a naťukala příslušné souřadnice. Okamžitě se ozvalo: „Vámi zadané místo je uzavřeno, budete dopravena do nejbližšího bezpečného prostoru.“

Koláž: David Vávra
Teleport ji vysadil v řídícím středisku, kde už na ni čekala rada výzkumníků a dokonce i sám hlavní investor.
„Něco je pořádně špatně,“ pomyslela si.
„Mrzí nás, že rušíme vaše volno, ale situace je naléhavá,“ spustil hologramovou projekci nejstarší výzkumník Gam. „Sestavili jsme tuto rekapitulaci projektu Bio-Gaia od jeho počátku až do bodu testování bílkovin procesem fermentace, kdy došlo k nečekanému zvratu. Ale nebudu předbíhat.“

Hologram teď ukazoval kultivační biologickou laboratoř, ve které byly bílkoviny syntetizovány. Byla krásná. Měla kulovitý tvar, vyzařovala modré světlo a byla zavěšená v hermeticky uzavřeném bloku, který vypadal podobně jako mezihvězdný prostor. Ve stejném bloku byl i její energetický zdroj, který výzkumníci nazvali poeticky Slunce. Designér laboratoře měl smysl pro krásu a investor dostatek pochopení i zdrojů. V hologramu se v rychlém sledu ukazovala stále dokonalejší kultivace bílkovinných entit pomocí umělé inteligence.


Gam prezentaci zastavil: „Samozřejmě jsme během výzkumu naráželi na spoustu problémů především v oblasti propojení umělé inteligence a syntetické bílkovinné entity. Podařilo se nám ho ale vyladit natolik, že bílkovinná entita se začala množit potřebným tempem. Jakmile jsme v laboratorních podmínkách dosáhli potřebného množství životaschopných entit, zahájili jsme proces řízené fermentace. Díky ní se měly stát poživatelným a stravitelným potravinovým zdrojem. Jenže tady se něco zvrtlo. Fermentační virus začal mutovat a to mělo za následek zastavení a zpomalení pohybu entit. Pokusili jsme se tento proces zvrátit dodáním protilátek, ale tím jsme jen podpořili další mutace viru a další zpomalení pohybu. Respektive entity se i nadále pohybují, ale v uzavřených okruzích. To narušuje jejich životaschopnost a narůstá jejich toxicita. Zatím jsme nepřišli na způsob, jak tento proces zvrátit a jak deaktivovat mutace viru. Podle našich výpočtů je pravděpodobnost, že se nám podaří restartovat celý proces v této laboratoři, velmi nízká. Pravděpodobnost, že biologický materiál se dokáže dostat z prostoru laboratoře a kontaminuje naši planetu, naopak velmi vysoká.“ Trochu nejistě se na investora podíval.
Ten se nyní otočil k Viře: „Vy máte na starosti veškeré bezpečnostní procesy v této laboratoři?“ ukázal směrem k hologramu.
Vira přikývla. Měla pocit, že během prezentace poztrácela veškerý stříbřitý lesk, který si přivezla z mlhoviny. Cítila se naprosto vyčerpaně.
„Řekněte nám, co říká bezpečnostní protokol pro situaci, kdy se pokus nezdaří nebo vymkne kontrole,“ znovu se na ni obrátil.
Vira se zhluboka nadechla: „Podle bezpečnostního protokolu odsouhlaseného intergalaktickou radou, má být hermeticky uzavřený blok, ve kterém se laboratoř nachází, vložen do speciální kapsle, která bude dopravena na radou určené místo a tam odpálena, aby žádný prostor nemohl být kontaminován biologickým materiálem, který jsme v laboratoři vyvinuli.“
Nastalo naprosté ticho.
„Zahajte příslušné kroky a já kontaktuji intergalaktickou radu. Obávám se, že budoucnost výzkumného střediska a tím i potravinové soběstačnosti naší planety je vážně ohrožena. Projekt Bio-Gaia je tímto ukončen a veškeré informace o něm podléhají nejvyššímu utajení. Dokud nebude laboratoř eliminována, nikdo středisko neopustí,“ rozhlédl se investor kolem sebe a odešel.

Gam ještě jednou spustil hologram a nostalgicky se zadíval na modře zářící laboratoř: „Říkal jsem jí modrá planeta naděje. A právě nám zhasla.“ Vira vypnula projekci a odhodlaně prohlásila: „Nevzdáme to. Najdeme jiný způsob, jak naši planetu nakrmit.“