2. Není vhodné používat zbytečné příslovce k rozvinutí věty
3. Detailů nesmí být příliš málo ani moc
4. Spíše než použít obecné předměty, použijeme raději konkrétní (Hodil na sebe oblečení a snědl snídani vs. Hodil na sebe triko a džíny a snědl toast.)
5. Neschopnost jít přímo k obrazu – když chci něco popsat, popíši to jednoduše a klidně to dám do více vět.
6. Neohrabané psaní – nastane vždy, když se čtenář musí zamyslet, co ta věta vlastně znamená, co chtěl autor říci. Patří sem nevhodné používání pasiva – byl jsem kousnut psem, zbytečně prodlužované věty – Přišel jsem do obchodu, kde byl muž, jenž mi prodal zbraň. Dále také přetížené věty plné přídavných slov, příslovcí a různých rozvíjejících větných členů. Není dobré vysvětlovat pocity či atmosféru, je lepší je popsat akcí či dialogem.
7. Je dobré se vyhnout flintě na zdi, aneb informaci, která vypadá jako důležitá, ale v příběhu se už neobjeví
8. Musí fungovat časové linky v ději – není dobré odhalit zápletku předčasně, nebo přeskakovat v čase sem a tam
9. Vhodný je sentiment, ne sentimentalita, což znamená, že máme-li vztah k hrdinovi, vcítíme se do jeho útrap, ale pokud autor ždíme emoce, jedná se o sentimentalitu
10. O frigiditu se jedná, pokud nemá empatii k postavě a není schopen se do ní vcítit
11. Afektované psaní se řídí egem spisovatele – nevhodná, rádoby vtipná či zajímavá přirovnání a popisy
12. Parafrázování dialogů, kdy je přímá řeč nahrazena popisem dialogu. (Zeptal jsem se ho, jestli už tam byl, a on mi odvětil, že ještě ne. vs. "Už jsi tam byl?" zeptal jsem se. "Ještě ne." )
