31. prosince 2021

Brčasí - napsal Marek Greger

Vydři-duši
Do prdele! Zase všechno od začátku! Už po několikátý jsem to tam dole nedal. Ani nevím, kolikrát jsem si to musel „hodit“. Zkrátka už to tam nešlo vydržet! Jako na světě myslím. A to i přesto, že jsem si dal posledně s výběrem rodičů opravdu záležet – abych měl jako dobrý zázemí.
Předposlední život jsem se totiž topil ve vatě, ale to, co jsem měl za rodiče, to fakt nechceš. Tak jsem si to teď míchnul jinak a říkal si, kašlu na prachy, hlavně ať jsou fajn máma s tátou. Pečlivě jsem vybíral chudou, ale láskyplnou dvojici.
Na svou příští misi jsem si vybral tělo muže. Samozřejmě jsem zažil už stovky životů i jako žena, ale tak nějak jsem si pro tenhle výlet vybral tělo muže. Navíc jsem chtěl vodpočnout od všech těch zlatých lžiček z předchozího života, takže jsem se narodil traktoristovi a dojičce krav. Takhle, oba intelektuálové, ale komančové je zařízli, takže dělali, co je nechali, nebo spíš k čemu je přinutili. Když jsem si je vybíral tady nahoře, přišli mi trochu smutný. Tak jsem si řekl, že je tam dole zkusím obšťastnit svou přítomností a narodím se zrovna jim, páč se mnou je to samozřejmě terno! Maminka se za mě navíc hodně modlila. Jako aby mě už měla. Tak si říkám, to dám. No a? Nedal jsem to!
Jednoho opravdu krásnýho dne, kdy bylo venku dost hnusně, jsem to prostě zabalil. Zajímavý je, že když se člověk rozhodne, že to jako zabalí, nebalí s sebou vlastně vůbec nic.
Já jsem si vzal hrst pilulek, zapil ji vodkou a vyplul jsem směrem k řece Styx. Po chvíli jsem cítil, jak se nadouvají plachty, pak jsem usnul a bylo.
Následovala otřepaná klasika. Kolovrátek s tunelem, kterej spíš než ten světelnej připomíná drtičku na odpadky, co je hned pod dřezem. A bolí to v něm úplně stejně, jako když si do ní šáhnete pro snubák, co vám tam zrovna sjel z ruky. Člověk se po cestě rozloží na atomy. Tenhle proces znají jenom v Rusku po litru vodky. A zrovna jako jim tam teče ta ledově namražená vodka, tak se tady člověk proteče do trychtýře a prokape červí dírou na samotný ústředí, kde už jsem byl asi tisíckrát!
Centro universum – tak se to tady jmenuje. Není to nic jinýho, než pupek celýho vesmíru. Každej si myslí, tedy na Zemi, že existuje Bůh, křestním jménem Pán, a že ten to jako všechno řídí. No, jasný je jedno – všechno je pod kontrolou. Ale aby to měl na starosti jen jeden Bůh? To by chudák nedal ani s přesčasem o svých svátečních nedělích.
Jako asi nikoho nepřekvapí, že ve vesmíru nejsme sami. Naopak, můžu potvrdit, že je nás hned několik miliard civilizací a že kdyby je měl všechny řídit jen ten jeden Bůh, dávalo by vlastně smysl, že mu toho tolik uniká. Proto na Zemi jeho práci, kterou když nestíhá, říkáme nespravedlnost. Naopak tý, kterou stihne, říkáme zázrak. Jenže tak to prostě není....

A jak to je, dozvíte se v mé knížce, která se jmenuje Vydři-duši
Humorný román o cyklickém putování duše si můžete pořídit přes internet.