25. listopadu 2021

Pero – napsala Irena Lahodná

Holí ptáci. Indiáni s čelenkami z květů a kostí. Psalo by se rákosem, slepičím pařátkem nebo přírodním grafitem a hlinkami. Ďáblovi zaprodanci by se podepisovali přímo krví a prstem.
Lid, který by k moderním vymoženostem neměl přístup, by eposy a poezii uchovával v paměti. Ilias a Odysea, Bhagavadgíta, Bible. V Alexandrijské knihovně by se tísnil nepřehledný dav. Co člověk, to svazek. Polygloti by měli privilegovaná zákoutí s lehátky pro posluchače a každou hodinu by přednášeli jinou řečí.
Pomalu by se formovalo improvizované divadlo na bázi pantomimy. Leonardo by psal olůvky oběma rukama a vynalezl by psací stroj… Jak se později ukáže, omylem pokládaný za kulomet.
Až knihtisk by všechno proměnil.
Ti prozíravější by ale dál učili vybrané jedince svá díla nazpaměť. Nejeden velikán by takhle přežil řádění cenzury a inkvizice.
Schopný čtenář by se naučil jeden svazek a uměl by ho na požádání interpretovat. Pro případ indispozice by si vycvičil záskok, který by současně působil jako nápověda.
Poezie by byla jejich majetkem a obživou.
Přednášelo by se na náměstích celé týdny. Byly by to velké společenské události a lidé by spali pod širým nebem.
Introverti by byli nesví, ale zavládla by kulturní pospolitost.
Jen Bach by vydal Umění fugy tiskem, je to přehlednější.
A přední politik by si jednou z Chile jako suvenýr nepřivezl pero, ale mumii mimozemšťana.



Zadání: JAK BY VYPADAL SVĚT BEZ... VÍCE ZDE.