3. září 2021

Kdo seje vítr - napsala Jasmin Carmel

„No tak, Šimone, snaž se. Neříkej mi, že si nepamatuješ, k čemu se používá vlaštovičník. Bereme to už týden!“
Typický, pomyslí si s úšklebkem dívka sedící v přední lavici. Šimon už zase neví, která bije, a pan učitel se kvůli němu musí takhle rozčilovat. Že nevyvolá mě. Sedím mu přímo pod nosem, ruku vztyčenou, a jemu jako by to bylo úplně ukradený...
„No, tak dobře, Jasmin, když se mi tady tak hlásíš. Tak nám řekni ty, k čemu využíváme vlaštovičník.“
Dívka překvapeně zvedne hlavu. Tak přece jen si jí učitel všimnul! Rychle se ale z toho šoku vzpamatuje a začne jasným hlasem odříkávat, jako kdyby četla přímo z encyklopedie: „Vlaštovičník větší, latinsky Chelidonium majus, se využívá hlavně při těžkém onemocnění jater a také při střevních potížích. Nejúčinnější je v čerstvém stavu…“
„No tedy, výborně!“ podiví se učitel. Je vidět, že to na něj udělalo dojem. „Ty to odříkáváš, jako bys před očima měla učebnici. Píšu ti jedničku za aktivitu v hodině.“
Jasmína se usměje a posměšně zamrká na Šimona, který vypadá, že každou chvíli pukne vzteky. No jo, tak ta šprtka se zase vytáhla, běží mu v hlavě myšlenky plné závisti. Co si myslí?! Že si všechny získá tím, že ze sebe bude dělat chytrou? Ani neví, jak směšně vypadá vždycky, když má tu svoji hnátu vystrčenou do vzduchu. Hraje si na žirafu nebo co? Pak si ale všimne, jak se k Jasmíně naklání dvě dívky z vedlejší lavice. „Teda Jasmin, jak to děláš? Jak si to všechno pamatuješ? Musíš nám pomoct naučit se na test, tolik toho víš…“ slyšel je říkat hlasem plným uznání a obdivu.
„Ale, nepřehánějte,“ odpovídá skromně Jasmin, ale zní potěšeně. „Není to přece nic světoborného. Mě prostě jen baví přírodopis, to je vše. Ale samozřejmě, že vám pomůžu. Od toho jsou přátelé, ne?“
Jen se moc nevytahuj, myslí si Šimon. Někdo by ti měl krapet přistřihnout křídla, holčičko. A já už vím přesně, jak to udělat…
Pomalu se k Jasmíně naklonil a pak jí potichu syknul do ucha: „Hej, Jasmíno.“
„Co je?“ otočí se k němu pomalu a s neochotou Jasmin. Šimon se rozhlédnul, aby zjistil, jestli ho pozoruje dostatek lidí, a pak se na ni začal pitvořit: „Jasmin, prosím, prosím, mohla bys mi pomoct s učením? Zdá se totiž, že jestli se s někým okamžitě nepodělíš o svoje vědomosti, nejspíš se zblázníš!“
Třída zašuměla smíchem a Jasmína zrudla studem a hanbou. S nadějí se obrátila k učiteli, který by ty Šimonovy urážky přece mohl zarazit. Jenže ten byl právě příliš zaujatý pečlivým kontrolováním známek u každého žáka. Šimon mezitím shledal, že ho Jasmína ignoruje, a tak se uchýlil k jiné metodě provokace.
„Blbko,“ sykne na ni potichu, tak, aby to slyšela jen ona. Jasmíně znovu zrudnou tváře, tentokrát však vztekem.
„Idiote,“ oplatí mu stejnou mincí. Ajaj, to neměla dělat. Učitel totiž zrovna skončil s kontrolováním známek, a teď v úžasu hledí na svoji oblíbenou studentku, která v životě neřekla nic sprostého.
„Co to má znamenat, Jasmin? Proč Šimonovi nadáváš? Co ti udělal?“
„Provokoval mě, pane učiteli.“
„Vážně? Toho jsem si nevšiml.“ Tak to jste asi slepej, měla chuť mu odseknout. Nahlas ale řekla jen: „Omlouvám se, už se to nebude opakovat.“
„To doufám. Pojďme se raději znovu věnovat přírodopisu.“
Šimon se tvářil povýšeně. Dokázal Jasmínu ponížit před celou třídou, aniž by si toho učitel všiml! Tak tohle se mu opravdu povedlo! Když zazvonilo na přestávku, obrátila se Jasmin ke dvěma dívkám ve vedlejší lavici, které od ní předtím chtěly pomoct. „Tak, teď se můžeme věnovat tomu vašemu učení. Test je sice až za dva dny, ale jestli chcete, něco vám můžu říct už teď.“
„No, víš, Jasmin… my se asi budeme učit samy. Jestli bys nám s tím pomáhala jen proto, aby ses mohla předvést v tom, kolik toho víš, tak to my se radši na ten test naučíme samy.“
Jasmin to ranilo. Netušila, že se třída nechá tím Šimonovým pošklebováním takhle ovlivnit! V jedinou chvíli se z příjemné spolužačky stala nesnesitelná šprtka, na kterou se každý dívá s opovržením. Nadarmo se neříká, že kdo seje vítr, sklízí bouři.