1. srpna 2021

Špačči - napsala Alena Bruthansová

Červnový vítr cuchal korunu vzrostlého stromu. Ptačí sbor si pěstoval vícehlas a příliš rychle uzrálé třešně bubnovaly v listoví. Jinak bylo na louce úplné ticho.
Dita pozvolna otevřela drobnou dlaň. Ještě jednou si musela prohlédnout to, co spadlo při sběru z nebe.
Padlé tělíčko ji ještě stále hřálo do rukou. Cítila, jako by se ji do míst, kde leželo, propálil cejch.
Tak blízká přítomnost smrti jí omráčila. Nedokázala ho upustit. Měl vypoulené skelné oči. Už jimi ale nehýbal. Dita v těch vyvrácených očích tušila odraz nebe. Malátnost, jež způsobila smrt ptáčete, nad ní přebírala moc také.
Ostatní špačci využili nepozornosti majitelky stromu. A nemilosrdně, se zvířecí dravostí rvali pečlivě pěstěné třešně. Dívka stála k jejich reji zády. Nadechla se pro jejich druha dusného vzduchu.