Znáte někoho, kdo bedlivě sleduje všechny tenisové turnaje, zná podrobnosti ze života tenistů, posílá jim povzbuzující zprávy a rozebírá do detailu každý jejich pohyb na kurtu?
Já ano – moje maminka tenisem žije. Nikdy ho nehrála, ale miluje jeho sledování, ať už naživo nebo v televizi.Tenis je její droga a život. Kdykoliv si vyměňujeme krátké zprávy, dozvídám se nejprve o situaci na kurtu nebo umístění tenistů v pavouku, až pak teprve napíše, že se jí dnes podařila bábovka nebo jí pobolívá koleno.
Úplně nejlepší jsou dramatické zápasy, které nemají jednoznačného vítěze. Tam je její zápal největší. Fandí jako o život, komentuje každý balón, pláče, křičí, je prostě napojená na sto procent. Má své favority, ale i ty, kteří jí moc nevoní. Pokud však ve finále chybí její oblíbenec, je pro zápal v boji schopná přimhouřit oko. Finále si přece musí užít.
Někdy si myslím, že je blázen, ale když se na ni z dálky dívám, říkám si, jak je skvělé vnímat ten proud energie, který z ní příští. Vždyť ona s obdobnou vášní žije také svůj život.
