30. května 2021

Oběd za oběd - napsala Anežka Nováková

Liška jde kolem kukuřičného pole a pobaveně sleduje čápa, který neobratně trhá seschlé klasy.
Když jich měl pěknou hromádku, začal svraštělá zrnka pečlivě drtit dlouhým zobákem a vzniklý prášek zachytával do nádobky, kterou měl u nohou.
"Proč si nekoupíš obyčejnou mouku, jako ostatní?” ptá se liška posměšně. Čáp vzhlédne od práce.
"Rád bych, ale jsem alergik a z lepku je mi zle,” odpovídá.
Liška ohrne ret a pohoršeně odchází.
"To jsou zase výmysly. Potřebuje ostatním dávat najevo, že je něco víc," myslí si a už se jí v hlavě rodí plán, jak si z jeho rozmarů vystřelí.
V neděli ho k sobě pozvala na sváteční oběd. Čáp nemohl tak zdvořilé pozvání odmítnout. Přišel přesně v poledne a hned ve dveřích ho uhodila sladká vůně.
Když před něj liška s širokým úsměvem položila talíř plný voňavých, pšeničných lívanců, zatvářil se rozpačitě.
Nechtěl být nezdvořilý. Liška ho ale honem uklidnila, že jeho alergii v žádném případě nebere na lehkou váhu a použila proto mouku rýžovou. Čáp se po tomto ujištění s chutí pustil do jídla. Hostitelka ho při jídle po očku sledovala a radovala se, jak báječně ho napálila. “Ten jeho vybíravý zobák skutečnou pšenici ani nepozná, houby alergie! “ pomyslela si.
Najednou se ale čáp rozkuckal a celý zrudl. Okamžitě mu bylo jasné, co se děje. Z kapsy vytáhl pár zyrteců, které rychle spolykal. Liška se mu omlouvala, že se jim to v mlýně asi nějak pomíchalo a čáp jí věřil.
Když se za pár dnů znovu potkali, čáp lišku pozval, aby tentokrát přišla ona na oběd k němu. Rozhodl se, že jí předvede, že i bez lepku se dá dobře najíst. Liška, která byla ještě pořád uražená po fiasku při jejím obědě, pozvání přijala. “Když už se mě čáp rozhodl znemožnit sehraným záchvatem, aspoň se u něj zadarmo pořádně nadlábnu.”
Čáp přinesl dva talíře se svou oblíbenou pohankovou kaši s medem, horkým máslem a praženými oříšky. Liška se olizovala až za ušima a ještě prosila o přídavek. “Pche, prý alergik. Tohle jsou staré dobré ovesné vločky, to se přece pozná.” brumlala si a hltala už třetí várku kaše s ořechy.
Najednou se jí začalo špatně dýchat. Do očí jí vhrkly slzy a začala brunátnět.
Čáp se polekal, ale protože poznal, která bije, vhodil lišce do krku pilulku a podal jí sklenici vody. Moc se omlouval a dušoval se, že netušil, že je alergická na buráky.
Liška v křečích, s fialovým obličeje zasípala: "Já… nejsem … alergická.”

A poučení? Kdo jinému jámu kopá…

Žádné komentáře:

Okomentovat