25. května 2021

Neonové srdce – napsal Martin Tomášek

Kapku pod obraz bloumám noční ulicí s mým kamarádem Jimem v ruce, když tu na mě už z dálky mrká velké červené neonové srdce. Ďáblovo pokušení, pomyslel jsem si. Manželce by se to nelíbilo, ale co oči nevidí, to srdce nebolí. Navíc, po třiceti letech manželství…
Vešel jsem dovnitř. Trochu moc červeného světla na můj vkus, ale jinak to jde.
„Co bys rád, brouku?“ ozve se mi za zády hlas, prosycený snad stovkami, možná tisíci vykouřenými cigaretami.
„Jen se rozhlížím.“
„Ááá, nováček,“ zaskřehotá rozložitá ženština, které páchne tabák z každého záhybu jejích šatů i těla. „Provedu tě tady. Dáš mi dva tisíce, vybereš si holku a zbytek je na vás.“
Zaplatil jsem a vybral si. Oproti mým zvyklostem blondýnu, i když jsem na černovlásky. Šli jsme na pokoj.
„Jak by sis to představoval?“ zeptala se žena a začala se automaticky svlékat.
„Nemohla by sis vedle mě sednout a povídat si?“
Zarazilo ji to, ale udělala, co jsem po ní chtěl.
S Lucií jsme se pak scházeli každý čtvrtek, a když jsme si řekli vše, došlo i na divoký sex.
Po pár týdnech začala mít manželka podezření, tak jsem to na ni bez obalu vybalil. Nehnula brvou, jen špitla: „Tušila jsem to.“ Zvedla se z křesla, jako náměsíčná vyšla z pokoje a za chvíli už přede mnou stála s kufry v ruce.
„Sbohem,“ řekla, otočila se a odešla z bytu. Vše se odehrálo tak rychle, že mě to samotného překvapilo. Na druhé straně, nač držet pohromadě bezdětný vztah?
S Lucií to šlo dokonce tak dobře, že jsme se vzali. O svatební noci jsme se milovali, jako by to mělo být naposled. Pak jsme oba usnuli.
Druhý den, když jsem chtěl dát nohy z postele, nešlo to.
„Lucie!!!“ zvolal jsem.
„Ano, miláčku?“ odpověděla a přiběhla za mnou.
„Nemůžu se pohnout!“
Úsměv na Lucčině tváři vystřídala panika a děs.
Mně se rozostřily všechny smysly a zrychlil dech…
„Martine, prober se!“
Sakra, co to bylo?! pomyslel jsem si a rozhlédl se kolem. Vozík u postele, pyžamo plné mrtvých spermií...
„Moc jsi sebou házel, tak jsem tě raději vzbudila,“ vysvětlila matka, aniž bych o to stál, a odešla.
Kruci, už ani ty sny nejsou, co bývaly, řekl jsem si a znovu usnul.

Žádné komentáře:

Okomentovat