8. března 2021

Expresivní umění - napsala Anežka Nováková

Náš pan umělec asi zas šetřil na materiálech – za těch pár ušetřenejch kaček si koupí nějaký hogovogo pití a bude si připadat jak správný génius-rozervanec, kterej je světem akorát nepochopenej.
No ano. Samozřejmě. Už jde. Teď se před tu svoji hrůzu, dneska už tak po tři sta padesátý, postaví, usrkne ze sklinky a samolibě mlaskne. Já jsem mu pochopitelně buřt, jak jinak.
Obraz, kterej na mě včera večer surově přibili, je těžkej a jeho zadní hrany nesnesitelně škrábou. Barvy jsou na něm halabala nacákané. Pff…jak kdyby zadání bylo “najdi ten nejvošklivější odstíny od každý barvy a pak je spatlej dohromady”. Prej umění… Co to vlastně má bejt? Kráva? Stůl… nebo možná kostel?
Těžko říct. Ale to je asi tim, že jsem na to moc omezenej. Ostatně, jsem přece jenom debilní sádrokarton, žeano. Nudně bílej, teď už vlastně spíš šedej, a blbej.
"Myslím, ne – naprosto jistě to vím –, že tohle je zatím moje nejlepší dílo.” houkl ten kašpar na někoho ve druhé místnosti.
No jistě, co by taky mohl říct jinýho. Evidentně je každý jeho dílo tím nejlepším. Na celým světě pravděpodobně. Jestli chcete vědět, co si fakt myslím – nejlepší je, když na mě nevisí vůbec nic. Takhle pořádně nic nevidím, když mi to laciný, dvoumetrový plátno plácnou přes ksicht.
Co je ale teda ještě horší, je ten smrad. Tak ten se fakt nedá snýst dlouhodobě. Nevím, jakejma barvama to je dělaný, ale páchnou jak tejden starý vodpadky.
Myslím, že se už dlouho neudržim a tu nádheru ze sebe prostě setřepu.



Úkol:
Popište obraz očima malíře, strážce galerie, návštěvníka, dítěte, zloděje, údržbáře, uklízečky... zdi.


Žádné komentáře:

Okomentovat