Zdena Součková (1959) se narodila v Brně, kde také s rodinou celý život žije. Pracuje jako zdravotní sestra.
Se psaním začala až krátce před svou šedesátkou, v kursu Psaní podle Lustiga Dany Emingerové. Píše převážně humorné povídky.
Její první povídka Vánoce s netopýrem vyšla v knize Doba obalová. Další povídku Láska skrze kalhotky si vybrala spisovatelka, scénáristka a herečka Halina Pawlowská k nedělnímu čtení na stanici Český rozhlas 2, ve svém pořadu Omeletky. Mimo psaní se věnuje enkaustice a dělá manuální lifting. Zajímá se také o esoteriku.
Proto, abych měla "deníček",
Optimistka Anna Vocelová
Zpívající jogínka Michaela Čápová
Hana Kavalová - ta, co ráda píše
Koupila jsem si sešit. Obyčejná věc, řeknete. No jo, ale nějak se začít musí. Bylo mi 13 a začala jsem psát básničky.Proto, abych měla "deníček",
kde budou mezi řádky
zapsány mé prohry i mé lásky.
Když listuji zpět, je to jako výlet v čase.
A já pochopila, že musím psát zase.
Od roku 2017 jsem začala jezdit do Prahy za p. Danou Emingerovou na kurzy tvůrčího Psaní podle Arnošta Lustiga. Naprosto neomylně jsem pochopila, co je mou láskou. Kdo jsem.
Jsem "ta, co ráda píše".
Letos jsem porodila své malé, štíhlé dítě. Mezi porodníky byl i vynikající ilustrátor, malíř a grafik Pavel Oparty. Rodila jsem v porodnici REPRONIS Ostrava. Na místo rodného čísla má mé dítě své ISBN. Říká mi Zavolej mi včera a já ho poslouchám. Chtěla jsem ho důstojně pokřtít, jenže i přes mou víru nebyla jsem schopná vystavit stopku víru. Vytrvám. Trpělivost růže přináší.
V mezičase mi mé prvorozené šeptá: "Mami, nezahálej.... chci ještě bráchu či ségru... " A tak pracuji na své druhém dítěti, tentokráte neveršovaném.
Zatím jsem s pomocí boží a především šikovného p. Viktora Petříčka dala prostor ke zrodu webových stránek Hanlen. S jídlem roste chuť - a já si přeji vytvořit skupinu stejných amatérských nadšenců, kteří ovšem píšou s láskou hodnou profesionálů - Pisálky.
S jídlem roste chuť - a já si přeji vytvořit skupinu stejných amatérských nadšenců, kteří ovšem píšou s láskou hodnou profesionálů - Pisálky.
Mé heslo: OMNIA MEA MECUM PORTO
zapsány mé prohry i mé lásky.
Když listuji zpět, je to jako výlet v čase.
A já pochopila, že musím psát zase.
Od roku 2017 jsem začala jezdit do Prahy za p. Danou Emingerovou na kurzy tvůrčího Psaní podle Arnošta Lustiga. Naprosto neomylně jsem pochopila, co je mou láskou. Kdo jsem.
Jsem "ta, co ráda píše".
Letos jsem porodila své malé, štíhlé dítě. Mezi porodníky byl i vynikající ilustrátor, malíř a grafik Pavel Oparty. Rodila jsem v porodnici REPRONIS Ostrava. Na místo rodného čísla má mé dítě své ISBN. Říká mi Zavolej mi včera a já ho poslouchám. Chtěla jsem ho důstojně pokřtít, jenže i přes mou víru nebyla jsem schopná vystavit stopku víru. Vytrvám. Trpělivost růže přináší.
V mezičase mi mé prvorozené šeptá: "Mami, nezahálej.... chci ještě bráchu či ségru... " A tak pracuji na své druhém dítěti, tentokráte neveršovaném.
Zatím jsem s pomocí boží a především šikovného p. Viktora Petříčka dala prostor ke zrodu webových stránek Hanlen. S jídlem roste chuť - a já si přeji vytvořit skupinu stejných amatérských nadšenců, kteří ovšem píšou s láskou hodnou profesionálů - Pisálky.
S jídlem roste chuť - a já si přeji vytvořit skupinu stejných amatérských nadšenců, kteří ovšem píšou s láskou hodnou profesionálů - Pisálky.
Mé heslo: OMNIA MEA MECUM PORTO
Sebeironická Kateřina Pospíšilová
Mgr. Kateřina Pospíšilová je vystudovaná učitelka angličtiny bez řádné pedagogické praxe, kterou vyměnila za kariéru projektové manažerky v oblasti informačních technologií.
V tvůrčím psaní nachází protiváhu ke každodennímu stresu a nepředvídatelnosti dění uvnitř mezinárodních korporací. K jejím raným literárním úspěchům patří otištění zprávy o výletu třídy 8.A ZŠ Blahovka do Českého ráje v deníku Krkonošská pravda z června 1988 a povídka s názvem Díky, Jene publikovaná při příležitosti 400. výročí narození J. A. Komenského ve studentském časopise Kompas Gymnázia Trutnov.
V pozdějších letech zatím nezaznamenala žádný ohlas čtenářů na svoje nově vzniklé texty, které píše převážně v rámci účasti na kurzech kreativního psaní pod vedením úspěšné autorky a novinářky Dany Emingerové. Přesto se ve svém tvořivém úsilí nevzdává a v souladu s aristotelovským tvrzením „Jsme tím, co opakovaně děláme. Dokonalost tedy není čin, ale zvyk.“ se nadále pokouší přivést svůj literární projev na vyšší úroveň.
V tvůrčím psaní nachází protiváhu ke každodennímu stresu a nepředvídatelnosti dění uvnitř mezinárodních korporací. K jejím raným literárním úspěchům patří otištění zprávy o výletu třídy 8.A ZŠ Blahovka do Českého ráje v deníku Krkonošská pravda z června 1988 a povídka s názvem Díky, Jene publikovaná při příležitosti 400. výročí narození J. A. Komenského ve studentském časopise Kompas Gymnázia Trutnov.
V pozdějších letech zatím nezaznamenala žádný ohlas čtenářů na svoje nově vzniklé texty, které píše převážně v rámci účasti na kurzech kreativního psaní pod vedením úspěšné autorky a novinářky Dany Emingerové. Přesto se ve svém tvořivém úsilí nevzdává a v souladu s aristotelovským tvrzením „Jsme tím, co opakovaně děláme. Dokonalost tedy není čin, ale zvyk.“ se nadále pokouší přivést svůj literární projev na vyšší úroveň.
Optimistka Anna VocelováAnna Vocelová je lehce ironická optimistka, která má ráda svou pestrou práci personalistky a život se vším, co přináší. Nejraději píše reálné příběhy, které se buď někdy staly, nebo mohly stát komukoli z vás. Své výtvory publikuje na blogu účastníků kurzů tvůrčího psaní Dany Emingerové www.psani-podle-lustiga.cz. Kromě hraní si se slovy ji baví pečení a pozorování světa kolem sebe.
Maminka Zuzana Kratochvílová
Zuzana Kratochvílová se narodila 27.3.1979 v Praze. Vystudovala pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, pracovala ve firmě KPMG a nyní je matkou v domácnosti se svými třemi dětmi. Od svých čtrnácti let si psala 22 let deník a psaní bylo vždy její vášní, stejně jako četba.
Zuzana Kratochvílová se narodila 27.3.1979 v Praze. Vystudovala pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, pracovala ve firmě KPMG a nyní je matkou v domácnosti se svými třemi dětmi. Od svých čtrnácti let si psala 22 let deník a psaní bylo vždy její vášní, stejně jako četba.
Od roku 2019 je účastnicí dlouhodobého kurzu Dany Emingerové a pod jejím vedením začala psát své příběhy a povídky. Ve volném čase ráda cestuje, sportuje, luští hlavolamy, zajímá se o psychologii, maluje a věnuje se dětem.
Vozíčkář Martin Tomášek
Jsem obyčejný člověk se zájmem o literaturu z obou stran - jako čtenář a autor. Píšu zhruba od roku 2017, inspirují mě lidské osudy. Nejčastěji píšu vymyšlené příběhy s reálným základem. Rád bych psal detektivky a válečné romány. Také mě láká lékařské prostředí. V roce 2017 jsem zatoužil po své první knize, i kdyby měla být hodně tenká. Oslovil jsem dvě dámy v knihovně Mohelnice a ony mi z deseti povídek udělaly desetistránkový sešit. Jinak žádné zkušenosti s propagací nemám.
Zpívající jogínka Michaela Čápová
Absolventka obchodní akademie z jihu Čech narozená ve znamení Blíženců. Vysedávání před počítačem kompenzuje cvičením jógy, taiči a občasnou meditací. Miluje sladkosti a zpívání všeho druhu. Započaté studování Teologické fakulty postupně vyměnila za manžela a dva caparty, kteří nabízejí nepřeberné množství námětů na komické, dramatické i detektivně laděné příběhy. Se svými fejetony postoupila do semifinále přehlídky Česko hledá spisovatelky, nicméně tu pravou školu psaní zažívá pod taktovkou spisovatelky Dany Emingerové v kurzech Psaní podle Lustiga.
Je podnikatelkou a cestovatelkou. S manželem před třiceti lety založili výrobní firmu, díky které se jim mohl splnit společný sen - trochu poznat svět. A tak od té doby cestuje, hlavně do méně známých zemí světa a píše své zážitky. Posílá je svým kamarádům, kteří nemají možnost se na taková místa podívat.
Právě tyto všemi oblíbené zápisky ji převedly na myšlenku se ve psaní zdokonalit. Před dvěma lety se přihlásila na kurs psaní cestopisů Dany Emingerové, které ji oslovily, a ihned začala navštěvovat její kursy tvůrčího psaní.
Od té doby píše a své povídky uvádí na blogu tohoto kursu. Ve skrytu duše doufá, že se jednou naplní výzva jejich kamarádů: piš, piš, protože když mají Američané Betty Mac Donaldovou, proč by, my Češi, nemohli mít Bohunku Kopřivovou.
Básnířka Martina Seifrtová
Jmenuji se Martina Seifrtová, do svých 30 let jsem studovala biochemii, abych zjistila, jak složitě naše těla fungují. Když jsem o té složitosti získala povědomí, život mě nasměroval k jednoduchým věcem. „Od vědy k zavařování marmelád.“ A skládání básní. Zdánlivě obyčejné činnosti mě dnes naplňují spokojeností a radostí. Ráda běhám po horách, obdivuji krásy známých i neznámých míst a objevuji to, čím si člověk nemůže být jist...
Sbírka Krása, co nám dává dech obsahuje 30 básní, z nichž každá je doprovázena fotografií české krajiny a citátem, které dokreslují význam básně. Je protkána prvky naděje a lásky, hluboce také zasahuje do oblasti víry, podstaty života a Boží (ne)přítomnosti. Kdo není příznivcem poezie, ten může ve sbírce obdivovat kouzelnou krajinu zachycenou objektivem mého kamaráda…
Dívka z Pražských ulic Alena BruthansováAlena Bruthansová je obyčejnou dívkou, kterou lze zastihnout v Pražských ulicích. S první vyslechnutou pohádkou se do příběhů zamilovala a tato láska ji provází životem doposud.
Napsala několik povídek, jednu jejich sbírku a mikroknížku S každou další kapkou. Svůj čas dále věnuje tvorbě animovaných loutkových filmů a příležitostnému herectví.
Teorie zde
Související téma - anotace na knihu zde.
