Ztracený mnich - napsal Martin Tomášek

Bloumám po dnešním zvláštním světě plném nejrůznější techniky a jedné nepříjemné nemoci, na kterou ze začátku nebyl lék a umírali na ni po celém světě stovky až tisíce lidí v těch nejhorších dnech. Díky očkování to vypadá, že lidstvo nad touto nemocí nakonec vyhraje.

Bloumám po světě jako duch, nikoho a ničeho kolem si nevšímám. Tedy kromě zpráv o té nemoci. Jsou toho plné zprávy, každý den. Tudíž to nejde nevnímat.
Jinak si žiju ve vlastním, izolovaném světě.
Dřív jsem byl úplně normální chlap se svými sny a touhami. Poslední dobou však mám jeden jediný sen, utéct z tohoto světa do kláštera, přiblížit se Bohu, mít kolem sebe lidi, kteří ví úplně přesně, jaké to je nemít ženu, povídat si s nimi, modlit se. Pak se zavřít do pokoje a rozjímat o věcech pozemských i nadpozemských. Číst nebo psát. No, snad se to jednou povede.