15. ledna 2021

Stručné shrnutí nejčastějších chyb při psaní - sestavila Iva Homolková

(Podle učebnice Kouzlo psaní knih) 

Nedostatek detailů a nešikovné vkládání detailů
Nebojme se obarvit scény z našich příběhů vhodnými detaily, všeho však s mírou
Co se může hodit ve firmě: 
kde je to vhodné, podělme se s klientem o konkrétní postřeh respondentů.

Buďme konkrétní, použijme raději slovo „hadi“ než abstraktní „tvorové“

Neohrabané psaní
Pokud čtenář začne přemýšlet, co „tím chtěl autor říci“, jeho i náš „sen“ se rozplyne.
Nadbytečné používání pasiv může působit komicky. Řekněme radši prostě „ Tvůj papoušek mě kousl“, než „Byl jsem kousnut Tvým papouškem“
Buďme rozmanití v jednotlivých větách, střídejme dlouhé a krátké věty, měňme rytmus děje.
Pozor na nadbytečné a zbytečné používání slov „který“ a „jenž“ – zbytečně prodlužují věty.
Buďme opatrní při psaní „Ty“ a „Vy“ a přecházení z psaní ve třetí osobě do „ich“ formy
Pocity postav sdělme spíše formou dialogu – pokud musíme komentovat a vysvětlovat pocity popisem, můžeme být ve finále nudní.
Při čtení použijme svůj hlas, abychom navodili atmosféru dané situace:
„Carlos řekl lehce koktavě: Já nevím“ je lepší než: „Ehm. J-j-j-á-n-n-n-nevim“…
Co se může hodit ve firmě: 
Pozor na „odborné termity“, složitá souvětí a cizí slova v míře nadbytečné

Flinta, která nevystřelí
Zmiňme v příběhu jen ty myšlenky, události, osoby a předměty, které v něm hrají svoji roli. Ostatní nemilosrdně vyškrtněme.
Co se může hodit ve firmě: 
použijme ty, které vedly k našemu závěru ohledně výzkumu

Odhalení konce příběhu příliš brzy
Kdo by chtěl hned ze začátku vědět, že vrahem je zahradník? Dopředu přece nikdy nevíme, jak příběh dopadne! Používejme i zpřeházenou posloupnost událostí a dějů, ale opatrně s nimi!

Sentimentalita, frigidita, manýrismus
V příběhu chceme ve čtenáři/posluchači vyvolat sentiment, nepokoušejme se však za každou cenu o sentimentalitu. Nechme na něm, aby jej pocítil, využijme k tomu těch nejvhodnějších slov. Dejme příčinu tomu, aby sám čtenář chtěl plakat nad těžkým osudem postavy.
Chtějme vstoupit hluboko do pocitů naší vymyšlené postavy, věnujme mu dostatečnou pozornost, jinak bude náš příběh frigidní.
Odpusťme si manýry typu afektovaného psaní dlouhatánských souvětí se spoustou čárek a nechtějme být za každou cenu vtipní v metaforách typu „Jsem líná jak keňský zemědělec“, „Ztuhl jako vyhlížející surikata“.

Pozor na nadbytečné detaily 
V nich a odbočujících epizodách se náš příběh úplně ztrácí.
Co se může hodit ve firmě: 
viz Flinta na stěně