26. prosince 2020

Na nás je spoleh – napsala Hana Kavalová

Toho auťáku si číšník Mirek všiml už od baru. Zaparkoval, jako by snad stál u vstupu do samotného ráje. 
Je fakt, že dnes na SPZ můžete mít cokoliv chcete. Lidí už asi neví, na čem ušetřit, neboť ten frajer měl na místě SPZ jen SP NB. Vystoupil z něj vysoký, nepřehlédnutelný chlap. Prošedivělé vlasy, husté vousy. V ruce držel svazek klíčů. Vedle něj jako po špičkách kráčela něžná nádherná blondýnka.
Číšník měl málem infarkt. No to snad ne, pomyslel si. Taková šílená doba a ten chlapík si to tady mašíruje bez roušky, jako by snad spadl z nebe. A celý je takový zvláštně folklorní. Radil bych mu, aby u něj stáli všichni svatí.„Kam kráčíte, pane?“ sarkasticky se zeptal číšník Mirek hosta a zastoupil mu dveře.
„Quo vadis, Domine?“ byl překvapený host. „Ptáte se stejně, jako já se kdysi ptal svého Pána.“
„Kam kráčíte tak suverénně bez roušky?“ nedal se odbýt číšník.
Host začal být nesvůj.
„Roucho jsem nechal doma, nahoře u nebeské brány. Všiml jsem si, že už i prostý lid chodí jinak oblečený než za času Krista. Vám se můj staročeský kroj nelíbí?“
„Co jste to za člověka, že nevíte, jak máte přijít v dnešní době do restaurace? Vypadáte, že jste tady s tou andělskou tvářičkou, která je vedle vás, vstali teprve před chvíli z postele a kdo ví, zda jste vůbec stihli snídani. Chápu,“ mrknul číšník spiklenecky na chlapíka. „Po noci plné sexu tady s andělem bych na roušku zapomněl asi taky.“
„Máme tam nahoře teď hodně práce, nestačím znovu a znovu otevírat bránu. Přišel jsem se podívat, co se to tady u vás děje. Nemáme, pane, čas na spánek. A sex, jak nazýváte vy dole to nádherné Boží splynutí dvou spřízněných duší, jsme naposledy zakusili s mou drahou ženou Perpetuou. Krásné děvčátko se nám tehdy s požehnáním Božím narodilo. Na snídani jsme s pokorou na jazyku nechali rozpustit hostii. U vás bychom si rádi dopřáli kousek chleba z pece se solí a trochu vody ze studny. Máme před sebou dalekou cestu. A tady Anděl je již taky znavený.“
Mirek byl ohromen.
„Co to tady melete, pane?! Při vší úctě, nevím, kdo jste, ale asi jste si dnes šlehli nějaký obzvlášť silný materiál.“
„Like newborn babies, crave pure spiritual milk, so that by it you may grow up in your salvation,“ odvětil host a šel si unaveně sednout.
(„Jako novorozenci toužíte po čistém duchovním mléce, abyste díky němu mohli růst ve spáse“).
Mirek vzal pár jednorázových roušek, co měl ve skladu pro strýčka Příhodu, a podal je hostům u stolu.
„Než donesu jídlo, zakryjte si prosím ústa a nos. Měl bych problém s hygienou.“
„Hygiena? Znáš ji?“ zeptal se host blondýnky.
„Myslím, že jedna kamarádka Máří Magdalény se kdysi tak jmenovala. Možná se to jméno dědí po staletí, milý Petře,“ odpověděla.
Mirek se s tak zvláštními hosty nikdy nesetkal. Ale co, majitel mu vždy kladl na srdce „Náš host, náš pán,“ a navíc doba je zlá. Na místo chleba donesl specialitu podniku a kromě vody ještě i domácí bezinkovou limonádu. Hosté byli navýsost spokojeni.
Při odchodu si podali ruce.
„Děkujeme za vše, dobrý muži. Rád vám vaši dobrotu, až přijde čas, oplatíme. Viď, Anděli milosrdenství?“
„Ano,“ odpověděla něžně blondýnka. „Na mě a na Svatého Petra se můžete spolehnout.“

Žádné komentáře:

Okomentovat