8. prosince 2020

Co je to souložíme - napsala Bohuna Kopřivová

„Mami, co je to souložíme? Víš, ono se to pořád zpívalo na táboře a já nevím, co to je. Neví to přesně ani moje ségra, ale ta mi řekla, že se mám zeptat tebe, že to určitě víš.“
Trochu jsem zalapala po dechu a vzpomněla jsem na písničku My jsme ti správní kosové, ve dne spíme, v noci jíme, zbytek noci sou a soutěžíme…, kdy se poslední slovo už za našeho mládí lechtivě zaměňovalo... 
Bylo mi tedy jasné, jaká píseň byla na tom jejich táboře tak oblíbená. 
Chtěla jsem se postavit k situaci čelem, ale přece jen trochu získat čas na přípravu, a tak jsem řekla: „Nejdřív si ukliď hračky a pak to probereme.“ 
Svěřila jsem manželovi, co mě čeká.
„Prosime tě, jak jim to mám vysvětlit?“ hledala jsem u něj inspiraci. 
„No, to je snadný, nejlepší bude, když jí to předvedeme,“ poznamenal se svým svérázným humorem.
Tak to mi opět hodně pomohl... jako často.
Hračky byly uklizené a já jsem si s dcerou sedla k objasnění významu slova. Začala jsem u zvířátek: „Pamatuješ si na naši návštěvu u tety Boženky? Co měla i králíčky, jak po sobě skákali?“
„Ano, pamatuji a vy jste říkali, že na ně přišla vášeň. Já nevěděla, co je to vášeň, ale teď už to vím.“
„A co víš?“
„No, že ta vášeň bylo šukání.“ A ještě dodala: „Tak pokud je to to samé, tak mně už nemusíš nic vysvětlovat, to všechno dávno vím.“
Tak to mi spadl kámen ze srdce... A abych alespoň trochu přispěla k výchově své dcery, vysvětlila jsem jí, že to šukání není moc hezké a vhodné slovo, že se tomu u lidí krásně říká milování. To se jí sice moc nezamlouvalo, ale nakonec řekla: “Tak díky.“ a odešla pryč.


Žádné komentáře:

Okomentovat