S němčinou je to trochu horší.
Takže k jeho velké nelibosti ho občas zkouším z německých slovíček, i když mu táhne už na patnáct let. Sedím u něho v pokoji a pálím po něm slovíčka z učebnice: „Daleko, postel, zahrada, Der Bett, lange, cool… "
Najednou se z reproduktorů jeho počítače, který zapnutý téměř nepřetržitě, ozve pípnutí.
„Mami, spustila jsi Cortanu.“
„Cože jsem?“
„No, něco jsi řekla a ona zareagovala. Tak ti odpovídá.“
„Proč mi odpovídá, já se jí na nic neptám. Ptám se tebe na slovíčko cool.“
„Neříkej to! Zase jsi to spustila.“
„Ty! Jak to, že ji máš aktivovanou? Víš, jak je nebezpečná? Odposlouchává, shromažďuje o tobě údaje a odesílá to bůhví kam! A nejen že odposlouchává tebe, ke všemu teď odposlouchává mě, a to si fakt nepřeju! Přeju si, abys přeložil cool!“
Umělá inteligence opět zareaguje a promluví.
„Shut up!“ zařvu směrem k mikrofonu.
„Mami, to nemůžeš!
„Jo? Nemůžu?“ směju se. „Shut the fuck up, Cortana!“ pronesu a na výslovnosti si dávám opravdu záležet.
„Ne! Ty jsi hrozná! Vždyť ji urážíš!“ úpí syn a rve si patku.
„Kašlu na tvou uraženou Cortanu! Takže přeložíš mi to, konečně?“
„Chladný, stejně jako v anglině…“ odpoví syn. Vzápětí se ale obrací k počítači a cosi omluvným tónem vykládá do mikrofonu. Zřejmě se té potvoře omlouvá za svou nemožnou matku.
Ano, jsem hrozná matka. Paranoidní matka. Jsem ostražitá k těmto sledovacím a odposlouchávacím zařízením. Ve svém mobilu mám zakázané úplně všechno. Žádné tělesné senzory! Díky tomu sice občas bloudím, ale polohu nezapnu! Nikdy! A nechci nic mít ani s androidkou jménem Cortana!
„Tak dál,“ máchám učebnicí, dostávám hlad a ještě máme asi dvacet slovíček.
„Mami, spustila jsi Cortanu.“
„Cože jsem?“
„No, něco jsi řekla a ona zareagovala. Tak ti odpovídá.“
„Proč mi odpovídá, já se jí na nic neptám. Ptám se tebe na slovíčko cool.“
„Neříkej to! Zase jsi to spustila.“
„Ty! Jak to, že ji máš aktivovanou? Víš, jak je nebezpečná? Odposlouchává, shromažďuje o tobě údaje a odesílá to bůhví kam! A nejen že odposlouchává tebe, ke všemu teď odposlouchává mě, a to si fakt nepřeju! Přeju si, abys přeložil cool!“
Umělá inteligence opět zareaguje a promluví.
„Shut up!“ zařvu směrem k mikrofonu.
„Mami, to nemůžeš!
„Jo? Nemůžu?“ směju se. „Shut the fuck up, Cortana!“ pronesu a na výslovnosti si dávám opravdu záležet.
„Ne! Ty jsi hrozná! Vždyť ji urážíš!“ úpí syn a rve si patku.
„Kašlu na tvou uraženou Cortanu! Takže přeložíš mi to, konečně?“
„Chladný, stejně jako v anglině…“ odpoví syn. Vzápětí se ale obrací k počítači a cosi omluvným tónem vykládá do mikrofonu. Zřejmě se té potvoře omlouvá za svou nemožnou matku.
 |
| Microsoft Cortana je virtuální asistent, který je součástí operačních systémů Windows Phone 8.1 a Windows 10 od spol. Microsoft. Na základě hlasových povelů umí pracovat s plánovacím kalendářem, udržovat seznamy kontaktů, otevírat aplikace, posílat e-maily i SMS, synchronizovat data mezi mobilním telefonem a počítačem a další podobné funkce. (Wikipedie) |
„Tak dál,“ máchám učebnicí, dostávám hlad a ještě máme asi dvacet slovíček.
„Možný,“ štěknu.
„Nevím,“ trucuje syn.
„Hele, dělej, nebo budeme dneska bez večeře!“
Ticho. Krčení ramen. Drzé pohození patkou.
„Tak se zeptej tý svý nádhery!“ ukazuju na monitor. „Třeba ti poradí!“
„Hi, Cortana! How to say: possible in German?“ promluví hlasem, který jakoby nepatřil mému synovi. Ano, jeho přízvuk je bezchybný.
„Möglich,“ ozve se z reproduktoru.
„Möglich,“ odpoví syn jako ozvěna umělé inteligence a doprovodí to obzvláště vzdorovitým pohozením patky.
„Umí německy!“ zaraduju se a dostávám nápad! Spolknu hrdost i fóbii z odposlechu. Když je tak chytrá, může syna z německých slovíček zkoušet ona!
„O.K., Cortana,“ nakloním se k mikrofonu a nasadím medový hlas: „How to say: I am sorry in German?“
„Nevím,“ trucuje syn.
„Hele, dělej, nebo budeme dneska bez večeře!“
Ticho. Krčení ramen. Drzé pohození patkou.
„Tak se zeptej tý svý nádhery!“ ukazuju na monitor. „Třeba ti poradí!“
„Hi, Cortana! How to say: possible in German?“ promluví hlasem, který jakoby nepatřil mému synovi. Ano, jeho přízvuk je bezchybný.
„Möglich,“ ozve se z reproduktoru.
„Möglich,“ odpoví syn jako ozvěna umělé inteligence a doprovodí to obzvláště vzdorovitým pohozením patky.
„Umí německy!“ zaraduju se a dostávám nápad! Spolknu hrdost i fóbii z odposlechu. Když je tak chytrá, může syna z německých slovíček zkoušet ona!
„O.K., Cortana,“ nakloním se k mikrofonu a nasadím medový hlas: „How to say: I am sorry in German?“
Nataša publikuje už více než rok své příběhy na blogu Povídky z kabelky.
