V tuto chvíli měla Martina všechnu práci v bytě hotovou, uvařenou kávu, puštěný počítač, kde každý den rozdávala srdíčka v seznamovací aplikaci sympatickým mužům, naopak ty méně sympatické odmítala křížkem. Martina za celou dobu používání této apky, což je asi dvanáct let, označila asi půl svého nejbližšího okolí, ale bez zpětné reakce.
Žena se na seznamku registrovala, protože už měla dost neustálých narážek od puberťáků typu:
„Ty vole, to sou kozy jak vozy.“
„Co kozy, ale ta prdel,“ povídá druhý a začali se hlasitě smát.
I když jí to bylo hodně nepříjemné, snášela to lépe než narážky dospělých chlapů: „Hej ty, kolik bereš na hodinu? Vykouříš mi, kotě?“
Když se to opakovalo už po několikáté od různých osob, Martina začala vycházet jen na nákup. Jinak trávila dny úklidem malého bytu nebo u seznamovací aplikace v počítači. I dnes si k ní sedla. Hned, jak ji otevřela, přišla jíi podivná zpráva:
O rok později
„Taži se vás Martino Havránková berete si zde přítomného Martina Šustra za manžela?“
„Ano.“
„Táži se vás Martino Martine Šustre berete si zde přítomnou Martinu Havránkovou za manželku?“
„Ano.
„Prosím vyměnte si prstýnky…. A nyní vás prohlašuji za muže a ženu, polibte nevěstu.“
„Ty vole, to sou kozy jak vozy.“
„Co kozy, ale ta prdel,“ povídá druhý a začali se hlasitě smát.
I když jí to bylo hodně nepříjemné, snášela to lépe než narážky dospělých chlapů: „Hej ty, kolik bereš na hodinu? Vykouříš mi, kotě?“
Když se to opakovalo už po několikáté od různých osob, Martina začala vycházet jen na nákup. Jinak trávila dny úklidem malého bytu nebo u seznamovací aplikace v počítači. I dnes si k ní sedla. Hned, jak ji otevřela, přišla jíi podivná zpráva:
Ahoj popovídáme si prosím byl bych moc rád kdyby ano děkuji za odpověď.
Žena prohlédla fotky, podle nichž zjistila, že je pisatel na vozíku a v jeho profilu stálo: Ahoj všem ženám vím že na stálý vztah nikoho neseženu proto hledám něco mezi přátelstvím a vztahem chybí mi kontakt se ženou a vím že napořád to neklapne proto bych rád odjížděl na svátky narozeniny vánoce velikonoce.
Martina nevěděla, co si myslet, cítit. Chvíli váhala, jestli odpovědět. Nakonec odepsala, ale po pár řádcích toho litovala. Muž jí napsal:
:Víš Chtěl bych ti říct tolik věcí ale bojím se že přestaneš psát.
:Neboj piš
:Jsem od narození na vozíku dětská mozková obrna.
:Jo to jsem viděla na fotkách je mi to líto.
:Mám ještě jeden problém
:Jaký
Nikdy jsem neměl ženu mám rád ženskou nahotu intimní fotky a videa mi nahrazují Reálné doteky když se mi postaví je to jako by ses mě dotykala na dálku jinak jsem úplně normální člověk
Ticho. Když žena neodpověděla na několik dalších zpráv, došlo mu, že udělal další z mnoha svých přešlapů, ale co... Je takový, měnit se nebude, proč by taky měl?
Vždyť to prase z něj udělaly ony, svým neustálým odmítáním.
Když na seznamkách začínal, tak s nimi jednal úplně normálně a až po nějaké době jim řekl, co cítí. Jenže byl vždy odmítnut a pokaždé to strašně bolelo, protože on byl do každé ženy opravdu zamilovaný a s každou jejich zápornou odpovědí v něm kromě bolesti a smutku ožívalo něco obludného, co ještě tenkrát neuměl pojmenovat. Dnes už ví, že to, co ho rozežírá a zároveň spaluje zevnitř jako kyselina smíchaná s horkou lávou je touha po tvrdém bolavém sexu plného křiku ze strany ženy. Díky těmto všem okolnostem se muž po zhruba deseti letech strávených jen zklamáním se rozhodl, že bude všechno psát na rovinu tak, aby své srdce ušetřil té strašné bolesti z nenaplněné lásky a touhy po tvrdém sexu, ale většinou to dopadlo tak, jako před chvílí. Tentokrát se rozhodl, že to tak nenechá, stačilo pár rychlých úderů do kláves a hned věděl, kde žena ze seznamky bydlí.
Žena prohlédla fotky, podle nichž zjistila, že je pisatel na vozíku a v jeho profilu stálo: Ahoj všem ženám vím že na stálý vztah nikoho neseženu proto hledám něco mezi přátelstvím a vztahem chybí mi kontakt se ženou a vím že napořád to neklapne proto bych rád odjížděl na svátky narozeniny vánoce velikonoce.
Martina nevěděla, co si myslet, cítit. Chvíli váhala, jestli odpovědět. Nakonec odepsala, ale po pár řádcích toho litovala. Muž jí napsal:
:Víš Chtěl bych ti říct tolik věcí ale bojím se že přestaneš psát.
:Neboj piš
:Jsem od narození na vozíku dětská mozková obrna.
:Jo to jsem viděla na fotkách je mi to líto.
:Mám ještě jeden problém
:Jaký
Nikdy jsem neměl ženu mám rád ženskou nahotu intimní fotky a videa mi nahrazují Reálné doteky když se mi postaví je to jako by ses mě dotykala na dálku jinak jsem úplně normální člověk
Ticho. Když žena neodpověděla na několik dalších zpráv, došlo mu, že udělal další z mnoha svých přešlapů, ale co... Je takový, měnit se nebude, proč by taky měl?
Vždyť to prase z něj udělaly ony, svým neustálým odmítáním.
Když na seznamkách začínal, tak s nimi jednal úplně normálně a až po nějaké době jim řekl, co cítí. Jenže byl vždy odmítnut a pokaždé to strašně bolelo, protože on byl do každé ženy opravdu zamilovaný a s každou jejich zápornou odpovědí v něm kromě bolesti a smutku ožívalo něco obludného, co ještě tenkrát neuměl pojmenovat. Dnes už ví, že to, co ho rozežírá a zároveň spaluje zevnitř jako kyselina smíchaná s horkou lávou je touha po tvrdém bolavém sexu plného křiku ze strany ženy. Díky těmto všem okolnostem se muž po zhruba deseti letech strávených jen zklamáním se rozhodl, že bude všechno psát na rovinu tak, aby své srdce ušetřil té strašné bolesti z nenaplněné lásky a touhy po tvrdém sexu, ale většinou to dopadlo tak, jako před chvílí. Tentokrát se rozhodl, že to tak nenechá, stačilo pár rychlých úderů do kláves a hned věděl, kde žena ze seznamky bydlí.
Únos
Po dvou hodinách cesty po dálnici stál mužův vůz na ulici před bytem. Adam vystoupil z auta s kapesníkem napuštěným chloroformem a instrukcemi, že má slečnu Havránkovou uspat a dotáhnout do auta.
Vše šlo hladce, vchodové dveře byly nezamčené. Adam kroutil hlavou nad lehkomyslností obyvatel, co se týče jejich bezpečí. Když došel ke dveřím s cedulkou, na které bylo psacím písmem napsáno jméno hledané osoby, za dveřmi slyšel hlasitou hudbu. Vzal za kliku, prošel dlouhou tmavou chodbou až ke kuchyni, kde stála ona. Kroutila se do rytmu hudby a něco míchala na sporáku. Adam se k ní přiblížil zezadu, jednu ruku na krk, druhou s kapesníkem na nos.
„Necukej se, uvolní se a nic se ti nestane.“
Po několika minutách u auta se na něj obořil vozíčkář:
„Kde jsi byl tak dlouho?“
Adam, ač statný, byl trochu zadýchaný.
„Chtěl bych vidět tebe. Je těžká jako kráva.“
Muž se usmál.
„Jo to sedí, ale krásná kráva.“
„Tak jedem.“
Martina se chtěla pohnout nešlo to.
„Kde to jsem a proč je mi zima?“ zaúpěla. Měla připoutané ruce a nohy, přičemž nohy měla rozevřené tak, aby její hladce vyholené přirození bylo volně přístupné. Do dalších myšlenek jí vstoupilo cvaknutí. Jako by sepnul elektromotor, pak slyšela jeho jemné ševelení. V tom okamžiku jí začalo všechno docházet.
„Vítejte v mém království, slečno Havránková. Jmenuji se Martin Šustr, živím se jako IT technik a hacker, o tom druhém pochopitelně nikdo neví, jen my dva.“
„Co chcete?“
„My si vykáme?“
„Co chcete?“ zopakovala žena.
Místo odpovědí jí muž začal hladit od nohou až k rozkroku, kde se zastavil: „Líbí se ti to?“
„Nedělejte to, prosím.“
Muž nedbal a nořil se do ní hloub a hloub, nejdřív dva prsty, pak čtyři. Ženě se proti její vůli začal zrychlovat dech a tuhnout tělo v očekávání příchodu orgasmu. Muž však náhle přestal, naklonil se a pošeptal jí do ucha: „Teď tě odvážu, sedneš si na mě a budeš sedět.“
Muž udělal to, co řekl, a ona se zmatkem v hlavě si pomyslela: Možná jsem se v něm opravdu spletla…
Udělala, co jí řekl. Sedla si mu obkročmo na klín, obličejem k němu.
„Ne, obráceně zády ke mně.“
Otočila se.
„Naveď mě, nevidím přes tebe.“
Navedla ho. Začal ji znovu dráždit v rozkroku. Teď už se ničím nezdržoval. O to bylo vše intenzivnější a rychlejší. Přirození vlhlo, rychlý dech vystřídalo hekání, nakonec výkřiky rozkoše.
Muž při jejím orgasmu chytil její tělní tekutinu do dlaně a jako vrchol jejich sexuálního aktu jí tou tekutinou pomazal od krku přes prsa až po nohy. Měl u toho pohled plný touhy a spalující vášně.
Žena dostala odvahu a zeptala se:
„Proč jste mě unesl?“
„Nedala jsi mi jinou možnost.“
„Jinou možnost k čemu proboha?“
„Jinou možnost k tomu abych, tobě, nebo ostatním ženám před tebou ukázal jaký doopravdy jsem.“ „Měl jste tu těch žen víc?“
Vše šlo hladce, vchodové dveře byly nezamčené. Adam kroutil hlavou nad lehkomyslností obyvatel, co se týče jejich bezpečí. Když došel ke dveřím s cedulkou, na které bylo psacím písmem napsáno jméno hledané osoby, za dveřmi slyšel hlasitou hudbu. Vzal za kliku, prošel dlouhou tmavou chodbou až ke kuchyni, kde stála ona. Kroutila se do rytmu hudby a něco míchala na sporáku. Adam se k ní přiblížil zezadu, jednu ruku na krk, druhou s kapesníkem na nos.
„Necukej se, uvolní se a nic se ti nestane.“
Po několika minutách u auta se na něj obořil vozíčkář:
„Kde jsi byl tak dlouho?“
Adam, ač statný, byl trochu zadýchaný.
„Chtěl bych vidět tebe. Je těžká jako kráva.“
Muž se usmál.
„Jo to sedí, ale krásná kráva.“
„Tak jedem.“
Martina se chtěla pohnout nešlo to.
„Kde to jsem a proč je mi zima?“ zaúpěla. Měla připoutané ruce a nohy, přičemž nohy měla rozevřené tak, aby její hladce vyholené přirození bylo volně přístupné. Do dalších myšlenek jí vstoupilo cvaknutí. Jako by sepnul elektromotor, pak slyšela jeho jemné ševelení. V tom okamžiku jí začalo všechno docházet.
„Vítejte v mém království, slečno Havránková. Jmenuji se Martin Šustr, živím se jako IT technik a hacker, o tom druhém pochopitelně nikdo neví, jen my dva.“
„Co chcete?“
„My si vykáme?“
„Co chcete?“ zopakovala žena.
Místo odpovědí jí muž začal hladit od nohou až k rozkroku, kde se zastavil: „Líbí se ti to?“
„Nedělejte to, prosím.“
Muž nedbal a nořil se do ní hloub a hloub, nejdřív dva prsty, pak čtyři. Ženě se proti její vůli začal zrychlovat dech a tuhnout tělo v očekávání příchodu orgasmu. Muž však náhle přestal, naklonil se a pošeptal jí do ucha: „Teď tě odvážu, sedneš si na mě a budeš sedět.“
Muž udělal to, co řekl, a ona se zmatkem v hlavě si pomyslela: Možná jsem se v něm opravdu spletla…
Udělala, co jí řekl. Sedla si mu obkročmo na klín, obličejem k němu.
„Ne, obráceně zády ke mně.“
Otočila se.
„Naveď mě, nevidím přes tebe.“
Navedla ho. Začal ji znovu dráždit v rozkroku. Teď už se ničím nezdržoval. O to bylo vše intenzivnější a rychlejší. Přirození vlhlo, rychlý dech vystřídalo hekání, nakonec výkřiky rozkoše.
Muž při jejím orgasmu chytil její tělní tekutinu do dlaně a jako vrchol jejich sexuálního aktu jí tou tekutinou pomazal od krku přes prsa až po nohy. Měl u toho pohled plný touhy a spalující vášně.
Žena dostala odvahu a zeptala se:
„Proč jste mě unesl?“
„Nedala jsi mi jinou možnost.“
„Jinou možnost k čemu proboha?“
„Jinou možnost k tomu abych, tobě, nebo ostatním ženám před tebou ukázal jaký doopravdy jsem.“ „Měl jste tu těch žen víc?“
„Chtěl jsem, ale jsi první a… a zároveň poslední,“ dodal tak potichu, že ho sotva slyšela.
„Proč zrovna já?“
„Tu myšlenku s tím únosem jsem měl v hlavě už dlouho, ale neměl jsem k tomu odvahu. Pořád jsem si říkal: to nemůžeš, není přece možné, aby nějak žena konečně nepochopila, jak se cítíš. Bohužel, tvé jednání bylo stejné, jako u všech ostatních. Pro mě to byl signál k tomu, abych přistoupil k tomu nejkrajnějšímu možnému řešení, které jsi zažila tady. Nastupující generace tomu, myslím, říká posun na druhou metu nebo tak nějak…“
„Na třetí, druhou jsme přeskočili,“ přerušila ho žena nesměle. „Druhá meta je rande,“ odpověděla mu na nevyřčenou otázku a on mohl pokračovat tam, kde ho přerušila.
„Ani nevíš, jaké to je, číst zprávy stejného, nebo podobného typu, jako byly ty tvé. Člověk se chce po dvanácti letech strávených na seznamkách posunout dopředu a nestát pořád na stejném místě a opakovat ty stejné věty dokola jen proto, abych od vás slyšel: Promiň, nemám zájem, jsem zklamaná nebo jsem zadaná... A vůbec nejhorší je, když napíšu: Chtěl bych ti říct tolik věcí, ale bojím se, že přestaneš psát... Tak už z toho by vám mohlo být jasný, že to, co vám chci napsat, není úplně standardní věc a že nejsem úplnej magor, protože kdybych byl úplej magor, tak to na vás vybalim hned a nebudu se divit, když z ničeho nic přestanete psát, nemyslíš?“ podíval se na ni vyčítavě. „Jo, a ještě jedno upozornění pro vás všechny: Pokud vám někdo napíše podobnou větu a vy nevíte přesně, co tím sleduje, tak mu, prosím, nepište: Klidně piš. Protože v případě, že se odmlčíte, on si řekne: Ale proč? Vždyť jsem ji na to upozorňoval. A některé konkrétněji, že to je intimní odpověď, ale byla stejná reakce. Taky proto jsem přistoupil k tomu únosu. Už jsem neměl trpělivost na věčné vysvětlování stejných věcí stále dokola nebo čekání na nějaký zázrak. Jestli jsem tě svým jednáním nějak naštval, nebo dokonce urazil, tak se hluboce omlouvám. Mám pro tebe nabídku. Budeme spolu rok chodit, pak se rozhodneš, jestli spolu zůstaneme, nebo půjdeš o dům dál.“
„Proč zrovna já?“
„Tu myšlenku s tím únosem jsem měl v hlavě už dlouho, ale neměl jsem k tomu odvahu. Pořád jsem si říkal: to nemůžeš, není přece možné, aby nějak žena konečně nepochopila, jak se cítíš. Bohužel, tvé jednání bylo stejné, jako u všech ostatních. Pro mě to byl signál k tomu, abych přistoupil k tomu nejkrajnějšímu možnému řešení, které jsi zažila tady. Nastupující generace tomu, myslím, říká posun na druhou metu nebo tak nějak…“
„Na třetí, druhou jsme přeskočili,“ přerušila ho žena nesměle. „Druhá meta je rande,“ odpověděla mu na nevyřčenou otázku a on mohl pokračovat tam, kde ho přerušila.
„Ani nevíš, jaké to je, číst zprávy stejného, nebo podobného typu, jako byly ty tvé. Člověk se chce po dvanácti letech strávených na seznamkách posunout dopředu a nestát pořád na stejném místě a opakovat ty stejné věty dokola jen proto, abych od vás slyšel: Promiň, nemám zájem, jsem zklamaná nebo jsem zadaná... A vůbec nejhorší je, když napíšu: Chtěl bych ti říct tolik věcí, ale bojím se, že přestaneš psát... Tak už z toho by vám mohlo být jasný, že to, co vám chci napsat, není úplně standardní věc a že nejsem úplnej magor, protože kdybych byl úplej magor, tak to na vás vybalim hned a nebudu se divit, když z ničeho nic přestanete psát, nemyslíš?“ podíval se na ni vyčítavě. „Jo, a ještě jedno upozornění pro vás všechny: Pokud vám někdo napíše podobnou větu a vy nevíte přesně, co tím sleduje, tak mu, prosím, nepište: Klidně piš. Protože v případě, že se odmlčíte, on si řekne: Ale proč? Vždyť jsem ji na to upozorňoval. A některé konkrétněji, že to je intimní odpověď, ale byla stejná reakce. Taky proto jsem přistoupil k tomu únosu. Už jsem neměl trpělivost na věčné vysvětlování stejných věcí stále dokola nebo čekání na nějaký zázrak. Jestli jsem tě svým jednáním nějak naštval, nebo dokonce urazil, tak se hluboce omlouvám. Mám pro tebe nabídku. Budeme spolu rok chodit, pak se rozhodneš, jestli spolu zůstaneme, nebo půjdeš o dům dál.“
Žena souhlasila…
O rok později
„Taži se vás Martino Havránková berete si zde přítomného Martina Šustra za manžela?“
„Ano.“
„Táži se vás Martino Martine Šustre berete si zde přítomnou Martinu Havránkovou za manželku?“
„Ano.
„Prosím vyměnte si prstýnky…. A nyní vás prohlašuji za muže a ženu, polibte nevěstu.“
