18. listopadu 2020

Madam - napsal Oldřich Voženílek

Madam,
já naplno nestačím života letu
a nevím, zda chápete duševní stav,
který se podobá lítému střetu
těch ledových srdcí a horečných hlav.

Madam,
vy víte, že upřímnost na trhu není,
a víte, že život je zoufalá křeč;
možná, že doufáte v lásku,
jež mění, co na štítu se štítem nezvládne meč...


Madam,
když objevím všechno, co dáno mi shůry,
když zjistím, jak před vámi ochránit nás,
když z duše i srdce vám odevzdám půli,
když přesto mi zákeřně zkřivíte vlas.

Madam,
já stejně bych neuměl ztratit vás celou
a podléhat přízrakům zbytečnosti
a nechápu, kde druzí odvahu berou
k té bezhlavé adopci marných zlostí.

Madam,
já dávno jsem bláhově, tiše,
leč pevně odevzdal obavy rannímu vánku
a úzkosti zapudil vnitřně i zevně
a našel si přítele ve sladkém spánku.

Madam,
tak já to pohodlí své odhazuji v dál
a rušné se může začít posmívat,
že našel jsem, co jsem dávno nehledal,
a že vás mám nade všechno rád.

Žádné komentáře:

Okomentovat