vyhledávat místo pro lehounký dotek.
Bludný ateista, jenž se věčně rouhá,
nemůže mít důkaz choulostivých fotek.
Touha nemá práva zavrhlého psance,
neschová se ani v temnu samovazby.
V rytmu tropického šíleného tance
souzená je nekonečnem horní sazby.
Obklíčená pevně pokryteckou zlostí,
spletí ostrých kopí, která na ni míří,
potupně se musí s vášní, smyslností
přetahovat o své místo na pranýři.
Touha nemá domov ani pochopení,
nesnáší ji fízli, soudci, učitelky.
Její azyl ve mně sotva něco změní.
Posudek je daný. Zbabělý a mělký.
Stále rozedírán spalující touhou
počestnou i vilnou, často dohromady,
bezhlavého letu dobrovolným slouhou budu,
abych zemřel stoletý a mladý.
