25. srpna 2020

Nomen omen - napsala Lea Mandíková

Ledacos se dá zabít názvem.
V Berouně je například rockový klub Prdel. Já bych tam kvůli muzice zašla. Rocková se mi líbí, ale název klubu mi není příjemný. A to i presto, že si stejným výrazem často zanadávám, když třeba nezvládám něco zazálohovat na počítači nebo se nevejdu do kalhot.
S kalhotama souvisí i Fitness Tyran. Vlastně je nemůžu dopnout kvůli tomu, že se ty fitka prostě blbě jmenujou. Další v řadě, který mne odradilo je třeba Mučírna. Ale jo, je to výmluva…

Co když je název či pojmenování příčinou všech komplikací?
A je to vůbec možné?
Když jsme se nastěhovali do Ženevy, měli jsme byt ve čtvrti Eaux-Vives. Doslovný překlad – Živé vody. V blízkosti Ženevského jezera, kde jsou jachty, lodičky, chechtající se racci i male žluté lodičky, které přepravují místní i turisty jako taxi z jednoho břehu na druhý.
Pár století časem zpátky a nevidíte ani hotely, ani promenádu kolem jezera ale vysázené vinice, užitkovou zahradu, políčka … zkrátka se tu daří všemu co roste, když máte zelené prsty.
Místní to věděli a začali sázet a kultivovat půdu ke svému užitku. Životadárná voda udělala své.
Vystřídali jsme vice lokalit, ale nyní jsme na jiném místě.
Je krásné, ale při čtení názvu autobusové zastávky a lokality kolem mi tehdy přeci jen trochu zatrnulo. Stěhujeme se z Eaux-Vives do Eau morte. Eau morte – tak pro lepší vysvětlení je to jako v pohádce O Zlatovlásce. Tam je také v jedné lahvičce Voda živá, která oživuje pár kapkami vše bez života a naopak. Kapky z druhé lahvičky zprovodí ze světa zlého krále. Nomen omen, říkala jsem si? Snad ne … Zpívají tu ptáci, všude je zeleň, klid, koně, vzrostlé stormy.
Místo má tenhle název hlavně kvůli tomu, že je tu půda a v ní mnoho kamenů a na pěstování to tu dříve vůbec nebylo. Spíš na těžbu valounů různých velikostí. I teď jsou místa, kde se v okolí kámen těží. My jsme při kultivaci pozemku a zahrady nejdříve museli pořádně všechno překopat, kameny vysbírat, upravit povrch a přesvědčit místo, aby bylo krásně zelené.
Povedlo se to. Vegetace tu bují.
Když si Petra vzali hory, přemýšlela jsem na tím názvem zase. Na pár okamžiků mi problesklo hlavou, jestli jsme osudu nešli naproti špatným směrem. Jestli to místo … no? Musela jsem to rychle hodit za hlavu.
I když byl dům dlouho tichý protože na mluvení a radost nebyla síla a ještě nemá ten hezký concept, který jsme si s Petrem přáli, rozkvetlou louku kolem a cestičky, po kterých se chodí bosou nohou, život se sem pomalu začíná vracet. Pomáhají děti, přátelé, pokračujeme se stavbou a tento víkend dojeli i moji nejlepší kamarádi z Česka Lucka a Renda.
Jakoby se sem vrátila radost. Jakoby se tu zase všechno rozsvítilo.
Bylo tu tolik dobré energie a světla, že se z toho raduji ještě teď. A ne jen proto, že mi tu Renda pomohl namontovat nová světla, které jsem měla od Vánoc v Česku a Petr je už nestihl vidět a doposud jsme někde svítili jen žárovkami.
K přemýšlení nad názvy a jmény mne přivedlo mnohem více věcí, článek na Seznamu.cz, vzpomínka na setkání s paní na Živnostenském úřadě v Čechách paní Zubatá ve filmu Kolja, Václav Větvička z botanické zahrady nebo slogan v časopise.
Na Živnostenském úřadě je to dycky vo nervy. Jednak se tam musí jen v úředních hodinách. No, když letíte z ciziny do Česka a máte třeba jen víkend tak nejste schopni se do úředních hodin trefit. Musíte se začít ponižovat a vystačit si s argumenty, že Vás prostě musí přijmout, i když úřední hodiny nejsou. Vůbec tomu nepřidá, že je na vizitce kanceláře živnostenského odboru jméno paní úřednice, která se jmenuje Trampotová. Tušíte tedy problémy. Trampoty jsou jen mírné označení pro nepříjemnosti.
Život je plný paradoxů, nečekaných setkání, zvratů, symbolů i divných upozornění, kterých si někdy vůbec nepovšimnete, ale v citlivých okamžicích kterých je pořád hodně to s Vámi zatočí.
Nemysleli to tak, ale já si to teď všechno beru nějak osobně. Tak třeba je v jednom časopise reklama FreeAustria Rakousko: „V tichu hor čerpám životní energii“ – přijeďte a ožijte. No, prostě v tichu hor někdy ožít nejde, ani s Živou vodou.
A na Seznamu byl zas článek o praktikách jednoho Finančního úřadu. Paní úřednice se jmenovala Viktorinová – Victory je Vítězství – paní upozornila na nekalé praktiky úřadu a už tam nepracuje. Tak nevím jestli tohle Nomen Omen zafungovalo správných směrem. Její kolegyně se jmenuje Zmydlená – to mě taky rozesmálo. Zmydlená totiž zůstala a pracuje v úřadě dál. Nemělo by to náhodou být obráceně – tedy kvůli tomu jménu – paní vůbec neznám a vůbec nic proti ní nemám. Nesoudím, zda-li má zůstat nebo odejít, ani si nepamatuji, o který finanční úřad zrovna šlo? To jen, že když Vás někdo „zmydlí“ máte obyčejně jeden zub pryč a pár modřin navíc.
A jaký je z toho poučení?
Měla bych přesvědčit mozek, aby tolik nepřemýšlel, nepracoval a nehledal souvislosti. Napadají mne pak blbosti.
Takže beru do ruky krumpáč a jdu tu radši zútulnit další část pozemku.
To mne naštěstí vyřídí natolik, že mozek na chvíli vypne.
Ještě, že je to tu tak velké a práce neubývá. Ono to tak má být. Převede mne to snad k většímu klidu a ještě to v budoucnu udělá někomu radost. A když se nad našim pozemkem vyklene tak krásná duha, kterou jsme tu tahle ještě nikdy neviděli, mám vnitřní radost a klid, že nám jí sem někdo poslal. A že sleduje, jak to tu zvládáme.

Lea Mandíková má blog, který se jmenuje po tragicky zahynulém manželovi Petrovi: Mandík 2020+

Žádné komentáře:

Okomentovat