21. července 2020

Neplatýz - napsal K

Lucie Šťastná
Platýz (legenda staré karety) 
V oné minulosti dávné, o které vám budu vyprávět, proplouvala středozemním vody prazvláštní ryba. V čem byla a je prazvláštní? No, protože ta ryba, není rybou dnešní a právě vlastně nebyla tou rybou, co už dnes je? 
Jmenuje se platýz, avšak není ještě rybou placatou. Proto ji pojmenuji neplatýz.
Pluje si takhle Středozemním mořem neplatýz. 

V mořském světě není většího krasavce.Byl na sebe velmi pyšný. Svojí pestrou barevností silnější ryby odehnal. Naopak pro menší tvory byl ztělesněním krásy a hrůzy zároveň. Tento predator svojí obratností a rychlostí představoval smrtící zbraň. Protože nebylo mořského soka, který by se mu vyrovnal, jak u pobřeží, tak u mořské hladiny, rozhodl se pro podmořské výpravy. Hlubinný svět mu byl neznámý. O těch to místech se vědělo jen ze starých legend mořských želv.
Mořští strůjci vědomostí znali vše před dobou nadvlády velrybí, 12 válek oceánských, vzpouře korýšů, o podmořských sopkách, či Bermudském trojúhelníku, dokonce se pravý, že znají prapůvod samotného vzniku oceánu. Nikdo přesně neví, odkud se želvy vzaly. Říká se, že připluli z vesmíru. Ze země océanské, aby přinesli klid a mír do toho to světa. Tyto mořští knihovníci - moudří starci věděli i predátoru žijícím v hlubině, který byl tak hrozivý a tak strašlivý, že vaše šupiny se vám začali ježit na těle, jen při zmínce tohoto hrůzostrašlivého netvora. Neplatýz se nebál. A přišlo mu velmi dobrý nápad tuto nerybu, neboli jak jí známe dnes pod parybou, pokořit a zahnat de hlubin pekelných. Každým dnem, měsícem, rokem se dostával hloubš a hloubš. Avšak Na konci každého dne se musel vždy neplatyz zpět vynořit neboť tlak a proud temnot byl příliš neúnosný. Pluje si do další hlubiny, když tu před očima se vynoří z podivný velikán.
„Co to vidím? Že by to byl netvor?“ pomyslí si neplatýz.
„Je to takový kulatý, placatý, vznášející se kámen. Nijak hrozivý není, ryba to není a korýš taky ne. Tak co to tedy je? Proč se mě nebojí?“
„Hej ty tam? Zmizni, než tě sním.“
„Ale co pak to tu vidím. Že by to byl rybí poutník?“
„Jákej poutník tu dutohlave? Já jsem neplatýz.“
„Neplatýz??? Á tak přec jsem si to myslel správně. Já jsem Kareta obrovská. Co pak tu děláš rybo neplatýzi?“Zeptal se ten to obří plaz.
„Želva si? Pátrám.“
„Ano jsem. Pátráš? Hmmm. A po čem pak?“ Promne si želva zelený vous a pomalu přibrzdí u ryby.
„Hledám hlubinného netvora."
Želva vystrašeně zastrčila hlavu a nohy do krunýře. Nastalo děsivé ticho. Jen bubliny z neplatýzových žaber v pravidelném rytmu přerušují hrobový klid.
„Ppppp prosim? Myssssslíte krakatici?"
„No já nevím želvo. Jestli je to hlubinej netvor tak jo.“
„Ddddobrá ale musíš až na samé dno moře. V hlubinách číhá tento tvor hroziví, však varuji tě. Hlubiny jsou zrádné, víc než si prostý smrtelník dovede představit. Pokud setrváš déle na dně, stane se z tebe písek pod tíhou toho to vodního živlu. Jak vidíš i já setrval déle na dně moře, než jsem měl a lituji toho.“
„Jasný želvo?“ Ta želva už fakt je pěkně starej korál. Už mele nesmysly.

Jeho sebeláska a zapálenost pro poznání, byl pro tuto rybu osudnou.
Přišel den, kdy ryba dosáhla na samé dno moře. Platyz, který není ještě platyzem, tedy je neplatyzem byl dnem zklamán a dost rozčílen. Nic moc neviděl.
Byl tam jen písek a bahno a občas nějaký ten zbytek zdechliny a ještě hejna korýšů, který se procházel po nekonečných, písečných dunách.
„Já se na to vybodnu?“ Hudroval si neplatyz. „Taková příšerná cesta a pro co? Pro nic. Hernajs. Že by mě poslal ten starej korál blbě. Já ho zabiju. Jen počkej ty plaze tupá.“
Nabíral sílu na zpáteční cestu. Kolem nějak se vznášel krill. Když na jednou v dáli se objevilo něco hrozného. Něco obrovsky strašného.
„Že by to byl ten nnnnetvor?“ Z hrůzou se rychle zahrabala do písku. Blížila se pomalu ta obří věc. Neplatýz byl tak vyděšený, že musel zavřít oči. Ohromný živočich se snesl ke dnu. S mohutným zaduněním břichem narazil přesně na místo, kde se neplatýz ukrýval. Nabral obří tlamou hejno korýšů a pomalu mizí v dáli. Neplatýz pod váhou velryby zplacatěl. Utrpěl těžké následky. Měl zlomenou ploutev, polámané žebra a pod tlakem mu jedno z očí vylezlo vedle druhého.
A tento neplatyz, lépe řečeno platýz až dodnes žije na dně moře.
Od té doby se říká jedno příslový. Netvař se jak vyoraná myš. Aneb v němčině, nebuť plochej jako platyz. Poučení je poslouchej moudřejší, vždy očekávej neočekávané.

Žádné komentáře:

Okomentovat