6. června 2020

Na palubě Covid-19 - napsala Irena Feňová

“Prrrrrr - 6 feet distance!“ slyšíme ze všech stran. Suneme se poslušně dozadu, at’ nepřekročíme hranici nepřekročitelnosti!
Zamaskovaní za přepážkou, zamaskovaní před přepážkou...
“Blablaa blaaa....”
“Prosííím ???“
Přes vzdálenost 6 feet a roušku rozumíme každé třetí slovo.
“Check in u automatu,” pochopíme po chvilce.
Snažíme se vytěsnit otázky proč, když je tu víc personálu než pasažérů.
99% letu z Miami je zrušeno. Náš UA 1665 do Chicaga 20.4.2020 spadl do jednoho procenta odbavených.

Noční můra prodloužení pobytu před odletem pokračuje. Pobíháme po vylidněné hale a hledáme CBP-Custom border protection.
Ještěže si Američané i přes virovou krizi drží vstřícnost a nápomocnost. Usměv bohužel zmizel za rouškou.
“Až vzadu u gate 35,” posílá nás konečně jeden znalý na Global Entry na konci haly. Běžíme, funíme pod rouškou, 40 minut do odletu.
“Bude tam stát uniformovaný,”volá za námi. Nestojí.
Od 19.3. lidé zmizeli.
Běžíme zpět na odbavení.
“Nikdo tam není,“ zoufale vysvětlujeme při pasové kontrole. Nezájem.
“Sundejte masku,“ mrkne paní do pasu a porovnává fotku s našim zpěněným obličejem.

“6 feet social distance”,připomene, ”a zout boty, ” dodává rutině.
6 feet platí jen, než se otevře boarding. Stovka odvážných cestujících se tlačí ignorujíce 6 feet distance na své místečko v letadle Boeing 737. Zbytečně, hlásí 10 minut zpoždění.

Maskovaní se usadili, jen vykulené oči lemují uličku letadla. Masky se liší podle známostí a kontaktů dostat podpultovky. Úspěšní se pyšní i lahvičkou sanitazeru a průběžně vše kolem sebe desinfikují.
“Vire, tady nemáš šanci! “
Ozve se kýchnutí. Vykulené oči zachvátí hrůza.

United Airlines má jen priority class za malým závěsem.
A světe div se, tam vir nemůže. Tam se podává voda a sušenky-ty lepší. Vyvolení žmoulaji bez roušek.
Za 10 minut dostane zákaz vstupu vir i do ekonomické třídy. Podává se voda a sušenky-ty horší. Masky odhozeny, prežvykuje se i tady. Vir číhá schovaný pod sedačkou.
Přelétáváme hranice Floridy, sbírání odpadků. Dožvýkáno.
“Vire, připrav se.”
Nasadit masky, připoutat se.
“Tři, dva, jedna, start!”
“Vire, ted’už zase můžeš z úkrytu ven. ”
Uvidíme, kdo bude vítěz této komedie. Vir nebo režisér, co tragikomedii řídí?


All for your health, vše pro naše zdraví

Konečně jsme se zhluboka nadechli-bez roušky!
V Chicagu je sice podle zpráv zavirování druhé největší v USA po New Yorku, ale letišti se očividně obloukem vyhýbá.
Na letišti O’Hare se na nás zubí obličeje bez masek. 6 feet distance se scvrknula maximálně na 3 stopy. Všem je to jedno.
Obrovské letadlo Boeing 747 je narvané k prasknutí. 3 stopy vzdálenosti mezi lidmi se dál smršt’ují.
Jsme vdečni za stopu jednu.
Nedůvěřivě a s obavami sledujeme plnící se letadlo.
Purser vycení zuby bez roušky do širokého profesionálního úsměvu a rozptylí naše obavy o zdraví a bezpečnost:
“Vítejte na palubě společnosti Lufthansa. Kvůli Covidu bude upravený servis na palubě.”
Co to znamená?
Žádný alkohol a jen jedno vegetariánské jídlo. Samozřejmě ve jménu: Vše pro naše zdraví.
S úlevou jsme si vydechli.
Za takového servisu se není nutné viru bát.
Zapomeňte na roušky!
Zapomeňte na 6 feet distance.
Na palubě Lufthansa se bojuje s virem zdravou stravou a vodou. Každý dostáváme hned na začátku 2 litry.
Tak jako vetšina crew odhazujeme roušky! A pijeme vodu k zalknuti.
Aby snad někoho nenapadlo brát vážnost situace na lehkou váhu, místo kávy či čaje, dostaneme papír z Ministerstva zdravotnictví v Berlíně. Píše se v něm, že Covid-19 je od prosince 2019 ve světe!
Srkneme poslední zbytek lahodné vody uklidněni, že se o všem dávno ví a dál mapuje.
Na zdraví!


Ve Frankfurtu zavoněly preclíky...

Jediné letadlo za den přistávající na největším mezinárodním letišti Německa vyplivlo 500 namačkaných a nevyspalých pasažérů.
Bohužel bez zavazadel.
“Kde jsou naše kola z Orlanda?”domáhá se česká rodina.
“A můj červený kufr?” hledáme my.
Prázdné letiště se proměnilo v letiště duchů. Nejsou tu ani kufry, ani zaměstnanci. Spustit znovu zablokovaný pás na zavazdla a dohledat ztracené kufry se stává neřešitelným problémem.

Unavené oči mrknou na hodiny.
Vlak směr Stuttgart organizovaný Lufthansou odjíždí za 25 minut!
Vystartujem do vedlejší haly, kde snad čekají kufry. Překonáváme zabarikádované vchody i východy.
“Vire, to vše kvůli Tobě!”
Doufáme, že nemáš klíč, aby sis odemkl.
Vlaku uvidíme poslední vagón.

Vedle ze stánku se usmívá prodavačka-bez masky a podává do úsměvu zatočený preclík. Víc než preclík si vychutnáváme její úsměv.
Vítejte v Německu.
Místo 6 feet ted’ odpočítáváme 2 metry.

I v nouzovém stavu se dějí zázraky. Za dvě hodiny je vypraven další spoj do Stuttgartu.
Sedíme v něm úplně sami s preclíkem, nalezenými kufry i mým českým pasem.

21. dubna 2020

Žádné komentáře:

Okomentovat