20. května 2020

Láska po brazilsku – napsal Libor Frank

Dějství prvé
„Hej, Bille, kdy už tam konečně budeme? Přísahám, že v příštím životě budu dělat určitě pingla na nějaký zábavný zaoceánský turistický lodi s krásnejma babama. Bude to určitě vo hodně lepší, než se s bandou přivožralejch parťáků furt potácet po všech mořích vod čerta k ďáblu na tomhle rezavým škuneru!”
„Ještě dva dny vydrž, Charlesi, odměna bude královská!” uklidňuje Bill svého kolegu ve strojovně a pot se špínou se mu přitom mísí na tváři.

Bill, Charles i čtyřicet dalších námořníků z nákladní lodi, převážející železnou rudu sem a tam, už hoří touhou po přístavu. Po měsíci a půl trmácení na vlnách mají Rio de Janeiro na dosah. A všechny jejich smysly se nemůžou dočkat nasycení.
„Jak se ten vyhlášenej podnik menuje?” dokrmuje otázkami svoje představy o budoucích zážitcích Charles.
„Dlouhý roky to bylo jednoduše LG, jako Long Game, jenže potom přišli Korejci s těma jejich přiblblejma televizema a José, majitel toho kvelbu, už to nevydržel. Do jeho podniku lezli dokola tátové vod rodin, že jim na jejich bedně nejdou naladit programy. Tak se jednoho dne našňupnul a přes všechnu tradici to přejmenoval na LP, jako Long Play. Starý pardálové ho stejně vždycky najdou, místo zůstalo. A novejm to nevadí. Tys tam ještě nebyl?” diví se Bill.
„Ne. Radosti Ria uvidím poprvé!” třese se natěšeně Charles a promazává velká ložiska lodních převodů.
„Nóóóó! Tak to ti teda bude šmakovat, takovej fičák si ještě nežral, kámo! Hele, já už toho viděl vopravdu hodně, ale todle je fakt nejlepší bordel na světě. Mázneš Josému 10 doláčů a máš kabinu, jak dlouho chceš. Nikdo tě nebuzeruje, nemusíš holkám vobjednávat přiblblý drinky, čistá cena za jasnej scénář. Jenom je škoda, že tu Brazilku nevidíš. Je prostě za stěnou s vykrojeným kruhem, kam zasuneš tu svojí chloubu, a pak je to jízda! Dál už je to jenom na tobě, jak dlouhá bude ta tvoje Long Play. Ale řikám ti, za ty prachy si nikdy nic lepšího nezažil! Smyslný vůně - dycinky si představuju ty jižanský tvary - a to si piš, že něco, co by bylo ještě víc sexy, nenajdeš v celý Americe!”



Dějství druhé
„A co že je dneska vlastně za den? Středa, povídáš? To znamená, že už pozítří dorazí do přístavu Strong Wing se železnou rudou! Už tady dloooouho nebyli!” ozývá se na jedné straně telefonního sluchátka.
„Ouuu! Tak to je skvělé, čekám na ně jako na svěží deštíček. Tihle jsou mezi všema klukama námořnickejma opravdu mimořádně úžasní. Hodně záleží na tom, jak dlouho jsou na vodě, čím déle, tím lepší mejdánek!” odpovídá druhá strana.
„Antonio, broučku, brnkni tedy prosím rychle Josému do LP, aby nám je rezervoval! Víš, že se o ně kluci můžou přetrhnout!”
„Pro tebe všechno, drahý Migueli! Musím jen na Josého krásňoulince zapůsobit, aby nám dal nějakou výhodnější nabídečku. Přestože jsem za tyhle penízky ještě nikdy nic romanticky mužštějšího nezažil! Je to ale velká škoda, že za tou stěnou nemůžu vidět ty světoběžný chlapáky v jejich celé parádě. Pokaždé si jenom snívám o jejich nádherných svalnatých postavách a nasávám tu jejich živočišnou vůni! Ale těch 200 dolárků za půl hodinky se mi posledně přece jen zdálo fakticky malinko přitažený za vlásky!”





Poučení 1: I u námořníků platí, že nikdo není tak bohatý, aby mohl kupovat levné zboží. 
Poučení 2: Každá mince (nebo stěna) má dvě strany.

Žádné komentáře:

Okomentovat