9. května 2020

Chybné kroky - napsal Yakeen

Satya Helusová
Povalujeme se poslední den na pláži v Indii. Je to pohodlná zahálka, ke které potřebujete jen minimum námahy, abychom si například objednali nějakou dobrůtku. Pán Spálený tento stav vystihl veršem: než jsem si nacpal dýmku tabákem, musel jsem se poprat s víčkem. S. si maluje a já v leže, na asi metr vysokém lehátku, píšu blog na téma chybné kroky. Začnu odvážně:
Chybné kroky? Já na ně prostě nevěřím. Až tenhle blog dočtete, přidáte se ke mně.
Pak pokračuji:
Nejvíc záleží na tom, jak daleko za vámi je váš poslední, tak zvaný, "chybný krok". Pokud je to v řádu hodin nebo dnů, bude pro vás možná těžké uvěřit, že i ten vás neomylně vede k cíli.

Tohle se mi zdá trochu škrobené, ale ťukám dál:
No jo, tobě se to píše, řekněte si, když se ti zrovna nestalo, že jsi… a teď si doplňte, co jste kdy pohnojili. Ano, je to tak. Dobře se mi o tomto tématu píše proto, že aktuálně jsem žádný velký "chybný krok" neudělal. To je pravda. Ale v minulosti? Myslím, že bych trumfnul většinu toho, co jste si doplnili, a nad zbytkem s účastí a úctou smekám.
No, ta poslední věta mi přijde troufalá, snad jsem jí dost zmírnil v druhé půlce, proběhne mi hlavou. Vrhám se do cílové rovinky, tedy alespoň si to myslím:
Prostě stačí si počkat a uvidíte, že vše špatné se v dobré obrátí. To je jasné. Vždyť něco z toho soudku jste již museli zažít, jinak by jste tady neseděli. Gramotní, čtoucí si na internetu sofistikovaný blog. A navíc, buďte si jisti, že všechno, co prožíváte v souvislosti s vašimi "špatnými kroky" je v pořádku. Dejte svým pocitům tolik prostoru, kolik je třeba. Ale ani o chlup víc.
To je dobrý odstavec, beru ohledy na autenticitu emocí a nahrál jsem si na smeč:
Takže, vyhodili vás za něco ze školy, práce nebo to je jedno odkud? Tisíce dveří čeká. Podělali jste něco ve vztahu a ta bytost je pryč. No, teď víte o soužití lidí víc a na planetě je nás pár miliard. Zapálili jste si první cigaretu? Tak až tomuhle dáte sbohem, garantuji vám, že budete mnohem silnější. Mám pokračovat? Držím vám i sobě palce.
Tak, hotovo. Seskakuji z palandy abych si šel zaplavat. V poslední miliontině sekundy se zarazím. Jen díky tomu jsem nedopadl svými patami a devadesáti kily na psíka, co se válí pod palandou a S. ho maluje.
Co já jsem to za drzého chytráka? Děkuji Bože za tu výstrahu. Rozumím a s pokorou dodávám: ano jsou tady kroky osudové, nevratné a strašlivé. Děkuji Ti Existence, že jsem jich byl ušetřen.
Jediné, co z nich se lze naučit, je si odpouštět. A někdy to musí být zoufalé těžké.


Další příběhy tohoto autora najdete na Yakovo blog

Žádné komentáře:

Okomentovat