Můj tatínek je povahy závodivé. Znamená to, že závodí s kýmkoliv, všude a za každých podmínek. Touha vynikat nad ostatními je u něj rozvinuta v nevídané míře.
V práci soutěží o nejlepší vynález roku. Na volejbale si pečlivě sleduje, jestli dává největší bomby. Soupeří s plážovými windsurfisty, kdo vyjede nejdál na širé moře.Závodí dokonce i na přechodu pro chodce, kdo první vyrazí na zelenou... nebo u nás v domě se sousedy v běhu do schodů. Aniž by o tom měli tušení, dává jim několik pater náskok, pak bere schody po třech a těsně přede dveřmi bytu je předbíhá. A také vždycky dohodil kamenem přes řeku dál, než všichni kluci, co kdy za mnou chodili.
Tenkrát, když můj tatínek dostal žloutenku, jsem ještě nebyla ne světě. Vím od něj, že už od počátku měl samozřejmě tu nejhorší žloutenku ze všech.
Když se mu udělalo trošku lépe, poslali ho na doléčení do Karlových Varů. Jenže ve špitále mezi nemocnými nebylo moc těch, kteří měli náladu na soutěžení. A protože ani lázeňské kúry mu prostor nedávaly, rozhodl se stát se alespoň nejlepším pacientem a co nejdříve zvítězit nad zákeřnou chorobou. A tak několikrát denně chodil k léčivým pramenům a věřil, že bude nejzdravější ze všech pacientů v nemocnici. S nimi soutěžil, kdo vypije nejvíc karlovarské vody. Jenže ho znepokojovalo, že postupně začíná nade všemi vítězit nejvyšší teplotou.
Choroba nedbala na tatínkovo úsilí a zahájila recidivu. Ačkoliv pil léčivé vody čím dál víc, žloutl a žloutl.
Naštěstí lékaři včas objevili, kolika litry denně proplachuje tatínek svá nemocná játra, a zakázali mu přístup k léčivé vodě. To ho zachránilo. Tatínek se uzdravil... a pak jsem se narodila já. Nejlepší, nejchytřejší a nejkrásnější dítě na světě.
Naštěstí lékaři včas objevili, kolika litry denně proplachuje tatínek svá nemocná játra, a zakázali mu přístup k léčivé vodě. To ho zachránilo. Tatínek se uzdravil... a pak jsem se narodila já. Nejlepší, nejchytřejší a nejkrásnější dítě na světě.
