23. března 2020

Vůně dětství - napsala Šárka Končalová

Tu vůni já přece znám! Ale co to je?
To je přece vůně z mého dětství!
Vyvařuji si ušité roušky a za chvíli se celou kuchyní line vůně, na kterou už jsem dávno zapomněla.
Tak to přece vonělo doma, když maminka vyvařovala plínky mého mladšího bráchy!
Takhle voněla kuchyňka u babičky Mařenky v Proboštově. Vyvařovala vždy bílé a "velké" prádlo (o automatce netušíc...).

Obrovský hrnec kraloval na kamnech, v něm prádlo, které babička převracela velkou vařečkou a pak kouřící kusy s grifem vytahovala do umyvadla z "mycáku" (to byl takový dvojitý lavór na mytí nádobí - součást každé kuchyně, jako asi dnešní myčka). Prádlo se pak bělilo vzadu na zahradě na trávníku a já směla projít s konví a kropit.... a to byla další božská vůně!!!
Kolik věcí z dětství mi vlastně naskakuje v poslední době?! No, dost, protože u šití se dá krásně vzpomínat a dloooouho přemýšlet.
A tak jestli vám to nebude vadit, zase něco napíšu.

Žádné komentáře:

Okomentovat