18. března 2020

Má jediná – napsala Anna Manokhina

Jenom několik svíček v protilehlé části pokoje ozařovalo prostor. Vypadalo to jako malý oltář. Uprostřed něho bylo krví namalováno velké červené srdce. Uvnitř srdce byly nalepené tři věci: pohlednice, kterou jsem mu darovala k narozeninám, kytka, kterou jsme spolu našli v poli a svazek mých vlasů. Dole pod srdcem bylo vidět nápis Má jediná láska.
Seznámili jsme se jen před několika týdny. Nehledě na to jsme už spolu začali chodit. On byl velice hezký a zdvořilý, připadal mi jako dobrý a spolehlivý člověk. To byla láska! Nebo to byla jen moje fantazie? A dnes mě nakonec pozval k sobě domů. Sliboval mi, že to bude nejlepší den mého života.

Když jsem začala křičet a ptát se, co to je, řekl mi: „To všechno je pro tebe,” a rozsvítil. Uviděla jsem malý pokoj. Okna byla zalepená černou izolepou a nebyla tam ani postel, ani stůl. Ve středu pokoje ležela neustlaná špinavá matrace. Pak jsem se podívala na zdi. Dech se mi zatajil. Byly celé pokryté mými fotografií. Na těch fotkách byl zobrazen můj každodenní život: jedla jsem, procházela se s kamarády, spala. A na každém snímku se několikrát opakoval nápis: Má jediná.
Otočila jsem se a chtěla utéct, ale zastavil mě. Odstrčil mě a já spadla na zem. Zatímco jsem ležela, vyndal z kapsy klíč a zamkl dveře. Pak se na mě obrátil a usmál se.
„Teď už budeme navždy spolu,” řekl. A zhasl.

Žádné komentáře:

Okomentovat