31. března 2020

Dietářky - napsala Bohuslava Kopřivová

Tři mladé slečny se dohodly, že chtějí být krásnější a že budou držet dietu. Tedy nejen dietu, ale budou i cvičit, běhat a chodit plavat. Pravda je, že byly trochu při těle, tedy spíše XXL, a tak to bylo jistě dobré rozhodnutí.
Začaly s obrovským nasazením. Ihned si koupily cvičební úbor, boty na cvičení i na běh, samozřejmě i nové plavky. Na internetu si našly fitcentrum, které polohou vyhovovalo všem třem, plavecký bazén a místa, kam budou chodit běhat. Těšily se, jak si budou kupovat stále menší a menší oblečení a kluci se budou za nimi otáčet. Sestavily si doporučený jídelníček a každý den se navzájem kontrolovaly, jak ho dodržují.

Asi po měsíci se začaly objevovat první malé úspěchy. Vidět to moc nebylo, ale oblíbené džíny je už neškrtily, a hlavně se cítily lépe. Návštěvy v cukrárnách naprosto odbouraly, a pokud si chtěly v klidu popovídat, tak zašly na matonku nebo magnezii. Nad sklenicí vody spřádaly plány, jaké to bude, až budou mít velikost 38.
Ale nešlo to tak rychle, jak předpokládaly.
První z nich se začala omlouvat za neúčast z různých i smyšlených důvodů, jen menstruaci omlouvaly, ale to by musela menstruovat stále.
Zbylé dvě ji začaly povzbuzovat, že to přeci nevzdá, když to půl roku vydržela a že může malinko povolit, ale přestat nesmí. K masu jí dokonce dovolily hořčici, přesto že byla plnotučná a matonku s bublinkama.
Ani tyto ústupky nepomohly, připadala si už podstatně lépe, stačilo ji pouze odbourání jednoho X ve velikosti. A k tomu se zamilovala a příteli tloušťka nevadila. Měl rád bůček. A tak se věrné kamarádky rozdělily, ale dvě ve zdravém životním stylu pokračovaly.
S radostí si spolu chodily nakupovat módní výstřelky a přesvědčovaly se, jak jim to sluší. Jak by ne, když už každá vážila o 10 kg méně. Najednou se úbytek zastavil a další slečnu to přestalo bavit. Do fitka sice ještě chodila, občas si šla i zaplavat, ale do běhání se jí moc nechtělo. Nepomohlo ani přemlouvání kamarádky, že se sama běhat bojí, co když ji někdo přepadne, anebo se jí udělá v parku či v lese nevolno.
„Máš přeci mobil,“ zněla odpověď, a to kamarádku opravdu vytočilo.
„Tak to ti tedy pěkně děkuju. Kde jsou tvé sliby, že se nikdy nerozloučíme a že nás ani chlapi nerozdělí? No, nedá se nic dělat, tak nazdar.“
A naštvaná na celý svět, a hlavně na kamarádku, odešla.
Cestou narazila na krásnou cukrárnu, dortíky se na ni přímo smály. Zasedla a začala konzumovat jednu rakvičku za druhou... co jiného, když má ten smutek.
Přejedla se, ale tolik jí to chutnalo. Další den si rovněž zpříjemnila zákuskem. Ale už jí tolik nechutnal, ba naopak, bylo jí těžko. Byl to nepříjemný pocit, a tak se rozhodla, že to půjde do parku vyběhat.
Začalo se jí dělat lépe a do toho příjemného pocitu potkala krásného sportovce. Taky běžel. A i ona se mu líbila. Připojil se k ní a od té doby spolu běhají dokonce i maratony.

Žádné komentáře:

Okomentovat