15. února 2020

Nezdárná dcera – napsala Jana Bruthansová

„Co budeme dělat o víkendu? Půjdeme někam na výlet! Nebudeme přeci hnít doma!“
Zazní pravidelně ústy mého manžela bytem a my vyrážíme v listopadovém mrholení, lednové ledovce, dubnovém aprílovém počasí či v červencových tropech někam do přírody, prostě ven. V drtivé většině skončí cesta u nějaké geologické zajímavosti, poslední roky jsou to zejména pískovcové skály. Nejstarší dcera Alena však naše nadšení z výletů nesdílí, naopak paradoxně si přeje zůstat doma, což absolutně nechápeme. Strávit víkend setkáním s přáteli, nad knížkou, procházkou po Praze? To zní přímo děsivě.

Poslední rok, dva, u ní pozorujeme rovněž přehnanou starost o osobní hygienu. Už předminulé letní prázdniny ve Skotsku, po návratu z celodenního výletu, místo aby si ve stanu s radostí přepisovala přírodovědná pozorování do terénního deníčku nebo balila nasbírané vzorky, hned popadla ručník a běžela se v kempu vysprchovat, nemluvě o tom, jak často si měnila ponožky a propocená trička. Bohužel, tento nepříjemný zlozvyk jí neopustil ani po návratu do Prahy. Svým oblečením je schopná rychle zaplnit prázdnou pračku; ještě, že zbytek naší sedmičlenné rodiny vykazuje v tomto směru méně sobecké chování, to bychom pak mohli prát třeba každý den.
Každé z našich dětí má také pěkného koníčka, kterého už několik let pilně rozvíjí. Ať už se jedná o chov plazů a obojživelníků, sběr ptačích per, lebek zvířat, sbírku hornin a nerostů či fosilií. Nic z toho však našeho nejstaršího potomka nezaujalo. I přesto, že se manžel zcela nezištně s částí svých pokusů s pískovci přestěhoval do jejího pokojíku. Zprvu ji chtěl nalákat na experimenty s mrazovým zvětráváním, později přidal těžší kalibr, když ji zasvěcoval do tajů rozpouštění vápenců v kyselině octové a chlorovodíkové. Dokonce jsme zjistili, když uprostřed obývacího pokoje betonoval pískovcové vzorky do plastových nádob, že se Alena schovala do pokoje a tajně se tam učila norsky. Jako kdyby jí nestačila angličtina, němčina a francouzština, které už několik let ovládá!
Poslední dobou však vidím před sebou v dáli jasnější světlo. Zdá se, že i s Alenkou je vše na lepší cestě. Moc nás potěšilo, když si ve škole vzala dobrovolně referát o geologii mostecké pánve. Sice v anglickém jazyce, ale i to je pokrok správným směrem…

Žádné komentáře:

Okomentovat