V nebi sedí Bůh na svém zlatém trůnu, odkud úspěšně řídí vše, na co si vzpomenete.Nahoře to jsou nejrůznější talenty, které Bůh rozdává každému člověku při jeho narození. A je to jen na uvážení dotyčné osoby, jak s tímto talentem daným od nejvyššího naloží. Zda-li bude svůj talent rozvíjet nebo ne.
Nádoby s talenty byly z různých materiálů podle toho, jak náročný bude jejich rozvoj.
V kamenné nádobě byly obyčejné talenty zednické, kuchařské a další.
Nádob tu bylo několik. V té poslední diamantové byly talenty pro lékaře, výzkumné pracovníky, vědce.
Dále pak Kristus disponoval nejrůznějšími múzami, které posílal lidem. Podle jejich přízně se pak lidem dařilo v povoláních, které si vybrali. Také tu byly andělé a andílci.
Andílci střežili malé děti, andělé hlídali dospělé osoby.
Každému andělu se dařilo podle toho, jak se dařilo těm, ke kterým byli přidělení.
Když byl člověk smutný nebo chřadl, chřadl i anděl. A naopak, prospíval-li andělův svěřenec, dařilo se oběma. Jen u andělů smrti to bylo jiné, těm se dařilo v lidském utrpení a žalu pozůstalých po mrtvých příbuzných.
Po staletí běželo vše celkem dobře. Lidé se rodili, umírali, milovali se, ženili se. Jen v posledních desetiletích tu Kristus seděl a poněkud zadumaně hleděl na svět, který před více než dvěma tisíci lety stvořil.
Hleděl a uvažoval nad tím, kam se poděl ten nejkrásnější cit, který nazval láskou. Toto pohnutí poprvé viděl u Adama a Evy. I když tomu trochu pomohl Amorovými šípy, ale na to se historie neptá.
"Amore!!!"
Na třetí zavolání přišla Marie, celá uplakaná.
"Co je s Amorem?"
"Je na tom dost špatně. Pokud nebude dost svateb a dlouholetých svazků, tak se brzy rozplyne a láska ze světa zmizí úplně."
Když se rozpadne pětiletý vztah, není to pro amora taková zátěž jako po rozpadu vztahu třicetiletého nebo dokonce manželství...
Ti lidé mě začínají štvát vůbec si neváží darů, které jsem jim dal - od místa k žití až po možnost rozmnožování se. Ale protože jsem něco takového tušil, tak jsem služebníkům božím tam dole nařídil, aby při každém svatebním obřadu opakovali slova: "Co bůh spojil, člověk nerozlučuj."
"Ale ti neuctiví červi to stejně nerespektují," řekl trochu naštvaně Ježíš a pak nastala chvíle tíživého ticha.
"Co mateřská láska, ta by Amorovi nepomohla?"
Ozval se znovu normálním tónem, jako by se nic nestalo: "Bohužel ne. Amorovo zdraví je závislé na partnerské nebo manželské lásce. Jdu za ním."
Po chvíli se vrátil poněkud plouživým krokem se svěšenými rameny a očima upřenýma do země.
"Co je? Co se děje?" ptala se Marie.
Ježíš neodpovídal. Došel k Marií, objal ji a tichým hlasem řekl: "Amor je mrtvý…"
.
