Anna: Bože, uzdrav chotě, ať nesejde na souchotě.Zuzka: Kdyby myslel dopředu, nemusel si zkazit život.
Anna: Válí se v tratolišti krve. Šťastný upír.
Jana: Zdravotní průšvih + moudrý přítel = směrovka plného života.
Zuzka: Budovala kariéru. Slaví padesátiny. Chybí jí děti.
Anna: Pokouším se loudit tón jak kouzelník Pokustón.
Pavel: Puk na Svobodu. Střela! Gól! Olympijští vítězové!
Anna: Nevíš, kam směřuješ? Míříš na pohyblivý cíl.
Zuzka: Egoismus, neempatie, sebejistota znamená rozvod za dveřmi.
Magdaléna: Vzal sis zuby? Fafně, f fabišfe. (jasně, v krabičce)
Anna: Víc soli. Ještě. Fuj, ta je slaná.
Martina: 1989. Klíče cinkají, opona padá, světla naděje.
Anna: Pošmourný den… Prvního září… Škola zase začíná.
Zuzka: Tolerance, láska, empatie je klíčem ke štěstí.
Anna: Přišel po týdnu. Zase namol. Definitivní konec.
