Vánoce by měly být svátky klidu, míru a rodinné pohody. Když jsem byl malý, tak se to i dařilo. Od rána do večera běžely v televizi pohádky, bez kterých bychom si Vánoce ani neuměli představit. Od Princezny se zlatou hvězdou až po silvestrovského Mrazíka. Po štědrovečerní večeři následovalo dlouho očekávané rozdávání dárků. Balíčků bylo tolik, že se ani nevešly pod stromeček. Od dřevěné kytary až po velkou umělohmotnou tatru se sklápěčkou, na které jsem se vozil. Většina dárků byla pro mě, a když na to teď vzpomínám, tak se docela divím, že jsem to přežil až do dnešních dnů celkem ve zdraví.
Měl jsem totiž z každého dárku takovou radost, že si rodiče mysleli, že mě raní mrtvice. Pištěl a vzpínal jsem se tak, že i otec měl co dělat, aby mě udržel na místě. Že jsem měl radost z tvrďáků, tvrdých dárků, tomu rozumím. Ale že jsem stejné nadšení projevoval i nad měkáči, to nechápu do dneška.
Od té doby jsem dost vyrostl. Pohádky, typické pro Vánoce, dávají několikrát během roku, takže už není na co se těšit. Možnosti darů se taky hodně zúžily. Kniha, oblečení, CD nebo v poslední době stírací výherní losy…
Vánoce by měly být svátky klidu, míru a rodinné pohody. A také návštěv. Na Štědrý den bych chtěl být ale doma se svojí rodinou.
Na Boží hod bych rád vzal nakoupené dárky a jel někam za přítelkyní nebo kámoškou a jejími dětmi. Přál bych si s nimi strávit alespoň jeden sváteční den, protože Vánoce přece dělají hlavně děti a jejich rozzářené oči.
Tak šťastné a veselé!
Vozíčkář Martin Tomášek právě dokončil svou první knihu. Děkujeme všem, kteří přispěli na splnění jeho snu a její vydání. Náklady na knížku by neměly přesáhnout 15 tisíc korun. Sbírka je na účet: 314375163/0800 (do poznámky napište Martinova kniha + své jméno + adresu). Po vydání knihu dostanete.
