14. prosince 2019

V bytě se mi usídlil Farandž - napsal Jiří Hlaváček

„Farandží,“ křičí u nás v Etiopii děti na ulici, když spatří bělocha. Utíkají mu naproti a natahují ruce. Farandží je vždycky bohatý, má peníze a my je chceme.



Muži v Africe s farandžím obchodují. Ale musí se chytře! Chceme peníze a neudělat ani jeden pohyb zbytečně. Hlavně, aby myslel, že jsme udělali, co chtěl.
Když se farandžímu něco nelíbí, je rasist.
Teď mám farrandže doma, ach jo. Moje dcera ho vzala. Udělal jsem hybu, říkal jsem jí:
„Nehrajte s penízem. Pojďte bydlet ke mně, rozdělíme o nájem.“

Představoval jsem, že Abigail bude pect placky, umýt nádobí, zametat, budu mít dobře. Já budu říkat, so oni maji dělat. U nás všichni starého člověka váží a poslouchají. Starý člověk všem radí. Já jsem inženýr ekonom. Vystudoval jsem v Praze před třiseti lety a zůstal, protože v Etiopii byl převrat.
Akik ouvej! Farandž neposlouchá. Je tvrdohlavý. Syčí: „Nesnáším, když se dělá ze mě blbse!“
Farandž je rasist, čtu mu to z očí, ale nemůžu to říkat, když vzal mou dceru. Neposlouchá mě, starého člověka, on je totiž o dva roky starší. A navís je silný, protože svičí. Já nesvičím, důstojný muž chodí o holi a nenosí ruksak jako Farandž.
Farandž kupuje jídlo, má peníze. Ale neni bohaty. Když jsme stěhovali, měl jenom devět beden na knihy a šest na obličení. Já mám tolik! Bundy, svetry, kabáty, kaloty, giny, triška, košile – dvaatřiset pytlů a beden jsem naspal. Osm beden poloboty a bantofle. – On nis nema. Je húdy.
Farandž ráno vaří kafe v kuchyni, slyším, jak rozklepl vajíčka. Koupil vajíčka! Uvařím si k obědu také. Teď sedí s kafem u počítače. On má veliký monitor, píše doma, má home office. Já mám tlusté brýle a šumím na malinkatý notebook! Není spravedlivý.
Otevřu internet, zprávy, doma pořád válčujou.
Za chvíli klaply dveře a Farandž jede do práse. Já nejdu nikam, jsem na Úžad práse. Když platí, proč chodit do prase? Farandž neví, jak se žije.
Jdu snídat já. Zase mi přerovnal lučinu a jogurty v lednici. Dává všechny jogurty na jedno místo, já si svoje schovávám dozadu. Přidám ještě vodu do konvise, on nechá mi tam přesně na kafe vždysky. Říká, plýtvám elektřinou. Kesy!
Teď jsem tady pánem já. Otevžel jsem skříňku á – je tu jeho hrnek na kafe. Má dva, do jiných kafe nedělá. Teď do něj udělám kafe já!
Kočku pustím na balkon a nechám jí dvežer otevžený. Farandž furt mi opravuje: „V listopadu větráme rychle, v létě může být otevřený celý den. Kesy! Nechám kočce otevženo. Zbytečně furt chodit zavírat a otvírat. Ona nechse zavženo!
Že prý kočka nebude určovat, jak žijeme my! Kesy!
























































































































































































Původní verze:


„Farandží,“ křičí u nás v Etiopii děti na ulici, když spatří přicházet bělocha. Utíkají mu naproti a natahují k němu ruce. Farandží je vždycky bohatý, má peníze a my je chceme. Děti za ním běhají a my, domorodí muži, s ním uzavíráme obchody. Důležité jsou peníze a když to jde, neudělat nic zbytečně. Spíše, aby si myslel, že jsem udělal, co chtěl. Když se farandžímu něco nelíbí, můžu křičet, že je rasist.

Teď mám farrandže doma. Moje dcera si ho vzala. U nás je tchán váženým člověkem, je starý, všichni poslouchají, co jim přikáže. Farandž mě neposlouchá. Nemůžu na něj křičet, že je rasist, když si vzal mou dceru. Nemůžu ho okřiknout, protože je o dva roky starší než já. A navís je silný, protože svičí. Já nesvičím, důstojný muž chodí o holi a nenosí ruksak, jako Farandž. Já nosím velikou tašku Lidl.
Ráno si vařím kafe a mažu hleba k snídani. Kočka mňouká, chce na balkón. Tak jí otevřu a dál pomalu mažu hleba. Za chvíli přišel Farandž, čelo zamračené.
„Táhne ke mně zima. Ty máš otevřené dveře na balkón? Teď v listopadu?“
„Kočka chtěla.“ 
„No, tak za ní zavři.“
„Ona nemá ráda zavřené dveře.“
„V létě můžeš nechat pootevřeno celý den. V zimě větráme ….“
„Já vím.“
„V zimě …“
„Já vím!“
„Neskákej mi do řeči! 
„Do řeči se neskáče jenom při pohovoru.“
Čumí, jak jsem mu to nandal!
„Do řeči se neskáče. V zimě větráme chvíli a krátce. Aby se vyměnil vzduch a byt se neochladil.“ 
No já to vím, ale proč mám chodit pořád přes pokoj zavírat za kočkou. Zbytečně chodit sem a tam. Pořád mě poučuje a opravuje. 
„Vezmi si jiný nůž na cibuli, nalej do konvice méně vody, šetři elektřinu, dej na hrnec pokličku…“
Je těžké zůstat sám sebou, váženým starým mužem. Přerovnává mi lučinu a jogurty v lednici. Dává je na jedno místo, já si je schovávám dozadu.
Alespoň tedy nesklápím prkénko na záchodě, jako ho sklápí Farandž.

Žádné komentáře:

Okomentovat