24. listopadu 2019

Soudný den - napsala Lenka Konopásková

Jsem toho kapitálního bejka Frantu neměl poslouchat, když říkal, že tu sámošku v noci nikdo nehlídá a tržbu tam nechávaj celej tejden, nemusel bych teď čuchat tenhle smrad,  jsem si myslel, že to už  nikdy čuchat nebudu.
Taky si nejvíc pamatujete z míst, kde jste byli, ty puchy? Já teda  jo. I to, jak pušej lidi - a řeknu Vám: tady srmrděj zvlášť hnusně, protože z nich je cejtit strach.

Co mě ale na tomhle prostoru nejdřív bouchne do palice je světlo, mrkající zářivky a lomený světlo z obrovskejch oken. Úplně fixíruju ty paprsky, ve kterých se vznášej zrníčka zvířenýho prachu, jsou stejný jako ty u nás ve vesnici v kostele a tak se vždycky (a to už jsem tu po pátý) zastavím a ohromeně do nich zírám, až do chvíle než do mě drcne chlupatej - policajt, který mě se dovezl z cely…drcne do mě  jako do nějakýho volečka, kterej jde na porážku.
Když trochu zavostříte určitě nepřehlídnete vepředu uprostřed vyvýšený podium. Se to tu tyčí jak nějaká podělaná vosmitisícovka. Jooo a přesně tam sedí soudce v černým hábitu, ty vole, jako nějakej kouzelník Pokuston, kdyby mu tak z klobouku vyskočili ty dva králíci a ne dva roky na tvrdo.
Vpravo od něj a taky na tom podiu většinou sedí nějaká kočule zapisovatelka (na tu jedinou se tu těším, alespoň naposledy, než půjdu do chládku, ještě propláchnu voko). Ale už to taky není co bejvalo, stárnou nám holky a navíc technika pokročila a soudce už minule všechno nahrával do takový krabičky a pak se to samo přepisovalo. Jo, jak říkal můj první parťák na cele v Ruzyni Jendys: “Pokrok nezatavíš!“
Vlevo mnohem níž než soudce Pokuston sedí u stolečku ten hajzl prokurátor, teda teď se jim říká státní zástupce…pchééé  spíš zásTupec, ten je vždycky příšernej, všechno tam má o mě napsaný a já přitom většinu z toho neudělal…
No a vpravo pak u stejnýho typu  stolečku… sedí můj ex offáč, tedy můj advokát, kterýho mi přiděluje stát, bo na něj nemám chechtáky, jasná věc kdybych je měl tak tu asi taky ten smrad nemusím čuchat, že jo?
Přesně mezi (..to asi nějak měřej lejzrama)  podiem a stoly pro prokurátora a exoffáče je taková ohrádečka taková půlkulatá, tam jdu já, když vypovídám, nebo svědci. Jeden si v tom fakt připadá jak kus dobytka, ještěže to není elektrickej vohradník.
Většinu času ale sedím kus za tím ohradníkem na tvrdé dubové lavici, která se táhne celou místností zleva doprava…a za sebou mám takových lavic aspoň deset, no tady jsou zrovna křesílka skoro jak v nějakým divadle, prej pro veřejnost. Fakt tu jako chtěj mít publikum???
No, říkám vám upřímně, sice tu hraju hlavní roli, ale naši rozhodně nedorazej na tohle předstávko fakt nemaj chuť se podívat.

Žádné komentáře:

Okomentovat