17. listopadu 2019

Poznámka, možná vyznání – napsala Ljuba Žáčková Axmannová

Tužka na ikoně kontroly pravopisu ve wordu sebou vyzývavě mrská. Přestaň!
A je klid.
Vzpomínám si na mé setkání s Václavem Havlem na Hradčanském náměstí někdy těsně po sametové revoluci, jak mě rozechvěla jeho slova „Dobrý den.“ Až zadlouho jsem pochopila, že je to ten pravý způsob odpovědi, když na vás někdo civí a civí…

Sametová revoluce, kterou Bohumil Hrabal laskavě přejmenoval na Plyšáka, pro mě začala až oznámením smrti studenta Šmída. Do té chvíle jsem trnula, bála se a nedovedla ani sobě pořádně pojmenovat, co se děje. Když po zprávě našich tří nepřetržitě hrajících rádií moji vlci zavyli „zabiliiii“, bylo to tu, práskly dveře. Statisíce lidí cinkaly klíči a nic na tom nezměnilo to, že zpráva byla falešná.
I moje rodina další dny vycházela do ulic a do postele „silně zaníceného diváka“, nakvap propuštěného z nemocnice, mi přinášeli nahrávky „balkónů“ na kazetovém magnetofonu.
Kromě narození mých dětí je pokračování nejkrásnějším obdobím v mém životě.
Za pár let jsem začala studovat astrologii a 17. 11. 1999 na oslavu desátého výročí sametové revoluce úředně otevřela živnost astroložky.
Díky za třicet let svobody. Neměnila bych. Velký dík i Petru Uhlovi.

Zpráva na youtube: https://www.youtube.com/watch?v=IulSAYINpnY&feature=youtu.be

Žádné komentáře:

Okomentovat