30. listopadu 2019

Odvrácená tvář moře – napsala Jana Faitová

Moře se vzdouvá jako břicho obra v modré košili a při každém nádechu hrozí prasknout v místě zapínání. Po hladině plují nahoru a zase se propadají do hloubky vln dolů podlážky z hotelových pláží. Je vidět dokonce živlem uchvácené lehátko.
Včera byl úplněk, změna tlaku, a počasí bývá pravidlem. Nebe se zatáhlo a prší. Celou noc rozsvěcel oblohu jeden blesk za druhým s ohlušujícím hromovým doprovodem. Oka jsem pro rámus nezamhouřila. Ráno mě z postele vyhnal asi pět vteřin trvající otřes, moje první zaručené zemětřesení.
Vidím, že si masa zuřící vody pohrála s tunami oblázků na pobřeží a dokonale přerovnala celou pláž k nepoznání. Četa bagrů by to za týden práce nesvedla lépe.
Běhám po břehu s fotoaparátem a lovím situace a pohledy do té doby neviděné. Ach ne, lodička! Ta krásná bílá lodička, kterou jsem chodila den co den pozorovat na pozadí s kýčovitě modrým nebem a ještě modřejší hladinou, se teď zmítá ve vlnách a nabírá vodu. Lano, vážící ji ke břehu, je rozcupované a myslím, že už dlouho nevydrží. Muž s tváří podobnou vrásčité kožené brašně, zřejmě majitel lodičky, pobíhá po břehu s mobilem u ucha a přivolává kamaráda s červeným traktůrkem. V momentě se stávám účastníkem záchranné akce a každý další, kdo je na pláži, pomáhá. Hrabeme rukama písek, odklízíme kameny, taháme, tlačíme. Nikomu nevadí přívaly vody ani promočené oblečení. Spojuje nás touha zachránit lodičku ze chřtánu zdivočelého moře. Nevím, jak dlouho bojujeme, ale své místo nechávám silnějším a odpočívám. Podařilo se! Lodička leží na boku pevně uvázaná daleko od břehu. Určitě si oddychla společně s námi s tím, že dnes to bylo o fous.
Vzdouvání a řev moře nebere konce. Co tady na břehu vlastně ještě dělám? Čekám snad na tsunami? Prostydlá a promočená běžím na hotel. Cestou potkávám chodník s chybějící dlažbou a vytrhanými kabely. Schází dokonce část vozovky. Dole pod třímetrovým srázem se válí sloupy pouličního osvětlení. Betonová lavička, která mě ještě včera zvala k usednutí a výhledům na moře, dnes stojí jaksi ve vzduchu a ví, že dobře už bylo. Pohled pro otrlé.
Tak tohle je život u moře a každodenní možná realita domorodců. Velký kontrast k dovolené na hotelu s čistou pláží a teplým mořem.