A přesto všechny, (byly jsme tehdy holčičí třída), míříme jako stroje na naše obvyklá místa v lavicích.
A copak to máme napsané na tabuli? Bože! To je něco v azbuce. Tenkrát se totiž povinně maturovalo ještě z ruštiny.
A kdepak jsou ona pověstná zelená kamna, co zdobila třídu v zadním rohu místnosti? Ale kde že! Teplo už tu dávno jistí ústřední topení. A na nástěnce visící na stěně proti tabuli se už dávno nevyjímají symboly rudé hvězdy nebo srpu a kladiva.
