![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiTPmNBLGWTji-ZL_9faKLvqVgQuPYCbubfFe7uHH5mYKAeNcJf9tKUpVHXTPfxLUPK9MPFfdH9ZWYiRblubHnRysjSyj3O7DbC-NfmgBFPAdqbKvxBB7FPbBmdlLL7T1kmDpRTRnUfRfj/s320/sat.jpg)
Pro okamžiky, kdy se počasí na malou chvilku umoudří, aby lidé mohli vykonat to co chtějí, se vžil termínus technikus: okénko. Okénka se tedy otevírají těm šťastnějším horolezcům, když jdou na vrchol, pilotům, co potřebují někde vzlétnout či přistát a jedno takové se na dva dny otevřelo i nám pro návštěvu Solovětských ostrovů. Dva dny nečekaně a výjimečně svítilo slunce.
Do přístavu v Rabocheostrovsku, odkud na Solovky jezdí loď, jsme přijeli den předem a přespali na parkovišti, které je na to zařízené. Nechali jsme tam auto a za překvapivě modré oblohy vyjeli.
Dobré počasí bylo štěstím i proto, že psi na lodi nesmí jinam než na vnější palubu, a tak stačilo jen si navléknout všechno oblečení a pláštěnku a dal se ostrý vítr na Bílém moři, za toho slunečného počasí, vydržet.
Solvětské ostrovy jsou lidmi užívané již dlouho.
Předkové Sámů na nich pohřbívali své nejdůležitější mrtvé a některá místa na nich ozdobili kamennými labyrinty.
Pak přišli Rusové a vybudovali klášter. V době, kdy měli mniši i svoji armádu a dohlíželi na prosazování carské moci v celé oblasti Bílého moře, vznikla z kláštera pevnost, kterou nikdo nikdy nedobyl, i když se o to pokoušeli Švédi i Angličané.
Moderní pracovití mniši za pět století postavili na souostroví kde co. Od spousty religiózních ale i hospodářských staveb, suchých doků, přes vodní elektrárnu, soustavu kanálu až po první vysílačku.
Pak přišli bolševici.
Klášter zavřeli, mnichy taky a z ostrovů udělali Souostroví gulag, o kterém psal Solženicyn. Než se z tohoto místa stala základna pro námořníky, prošlo jím 350 000 vězňů a 20 000 z nich tam zemřelo.
Naštěstí pak nemocný režim zkolaboval.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0_9UylZA1KAO2_J99IDkncyP00aWs7Ei_908GMb0AkDHYL8fRKIfPdHzSao0TI4HNgqaP4W3dBFEOZw9svpkgiInKym2rlUF55aO8_nDfg_5ciPAtHF_K5gkDQ0LxlZAsM3TLOw7DAS2E/s640/Putin2.jpg)
Rusové před svou minulostí strkají hlavu do písku, možná proto je tu vidět tak málo úsměvů.
Sestupujeme pořád na jih, a pořád většinou prší. V okamžicích kdy ne děláme ohně proti komárům. Výsledkem cca 40 večerních táboráků je to, že Satya voní kouřem a já smrdím jak nějakej podělanej vohníčkář. Dnes jsme tomu udělali přítrž. Zastavili jsme mimořádně v kempu, po měsíci vyprali oblečení a dali si baňu. Když vylezte z ruské bani, tak i v dešti a deseti stupních se dá koupat v jezeře.
Dopřávejte si i vy, co vám třeba. Yakeen a Satya
http://yakovo.blog.cz