23. září 2019

Auto a postel - napsal Libor Frank

Povídá si auto s postelí, oba tak trochu odložení v garáži.
“Lepší nikdy neměl!” téměř vykřiklo auto. “A přesto už ho to se mnou nebaví,” pokračovalo smutně o svém řidiči. “Jó, to zamlada! Rychle jako závodník, anebo prostě jen tak pro radost jezdil... Pro radost! Kdyby mu tenkrát dali na vybranou, jel by se na otočku kliďánko podívat, jestli je v moři voda! A parkoval mě na slunci před garáží, aby všichni viděli!
Jenže dneska, když má někam cestovat, vždycky se dívá na letenky nebo vlak,” spílalo krásné auto nad proměnou svého páníčka.
“Já jsem rozhodně tou nejkrásnější a nejzdravější, ve které ten tvůj řidič a jeho žena kdy spali,” prozradila autu o svých posledních nocležnících pyšná postel. “A přesto už je to se mnou nebavilo. Jó, to za mlada…”

Poučení: Ani dokonalé věci nejsou zárukou radosti.











































































Původní verze:

“Lepší nikdy neměl!” tak trochu vykřiklo auto. “A přesto už ho to se mnou nebaví” pokračovalo smutně o svém řidiči. “Jó, to zamlada! Rychle jako závodník a nebo prostě jen tak. Pro radost, jezdil, pro radost! Kdyby mu tenkrát dali na vybranou, jel by se na otočku kliďánko podívat, jestli je v moři voda! Jenže dneska, na těch silnicích, všechno se změnilo. Když má někam cestovat, vždycky se dívá na letenky nebo vlak”, spílalo auto dále nad proměnou svého páníčka v čase.

“Já jsem rozhodně tou nejkrásnější a nejzdravější, ve které kdy spali,” prozradila autu o svých nocležnících pyšná postel. “A přesto už je to se mnou nebaví. Jó, to za mlada…”

Poučení: Dokonalost používaných předmětů není zárukou radosti

Žádné komentáře:

Okomentovat