Žil byl jednou jeden kolibřík. Jmenoval se Artur. Artur se vždycky díval ze svého domova v pralese na vzdálený ostrov plný mnoha krásných a obrovských kvetoucích lián, z jejichž květů by svým zobáčkem pil sladký nektar. Na tento ostrov ale zatím nikdo z kolibříků nikdy nedoletěl, protože byl moc daleko a kolibříci jsou velmi malá stvoření s malými křídly.Artur si řekl, že bude poctivě trénovat a určitě se pak ke sladkému nektaru na vzdáleném ostrově dostane.
Artur trénoval každým dnem. Ačkoliv jej ostatní varovali, že žádný kolibřík není a nikdy nebude schopen dolétnout tak daleko, že mu určitě dojdou síly v půli cesty a Artur spadne do vody a utopí se.
Artur se ale nedal zastavit. Každý den nalétal mnoho kilometrů, aby posiloval svá křídla a dostal se na ostrov.
Jednoho dne se rozhodl, že už má dostatečně natrénováno a hned ráno vylétl ze svého bydliště na zaslíbený ostrov.
Cesta byla dlouhá a velmi náročná. Když Arturovi docházely síly a bál se, že malátně spadne do vln pod ním, tak konečně dosedl na pobřeží ostrova. Poté co trochu nabral síly, šel okusit nektar oněch neznámých velkých květin a zjistil, že chutnají opravdu fantasticky. Byl nadšený. Artur se každý den doslova nacpával květinovým nektarem.
Radost mu vydržela velmi dlouho, ale po určité době se mu začalo stýskat po přátelích a rodině. Jenže Artur měl už tak velké vypasené bříško, že by nikam neodletěl. Ostrov se mu stal vězením. A trvalo ještě velmi dlouho, než Artur zhubnul a opět natrénoval na přelet zpátky domů.
Poučení: Je skvělé dosáhnout svého cíle, ale vždycky přemýšlej, co budeš dělat potom, až toho cíle dosáhneš.
