12. srpna 2019

Já a Máňa ve vlaku - napsal Dan Benda

Už zase jedeme s Máňou do Prahy. Už mě to fakt nebaví. Je to starej hypochondr. Pořád si na něco stěžuje. Zrovna před týdnem si vymyslela, že má zánět močáku a musí nutně na nějaký hloupý zákrok. Ještě, že jsem si před jízdou koupil noviny, jinak bych se cestou ukousal nudou.
S Máňou není žádná legrace. Divím se, že jsem s ní vůbec dokázal vydržet tolik let. Pořád si na něco stěžuje. S ničím není spokojená. Lístky jsem musel raději kupovat já, jelikož kdyby je kupovala ona, kdo ví, jak by toho chudáka při tom zpeckovala.

„Jízdenky, prosím," ozve se hlas nade mnou. Vytahuju jízdenku z kapsy a podávám ji pánovi v modré uniformě. Průvodčí se zamračí. „Nějaký problém?", optám se mírně. „Je neplatná," odvětí rázně.
„Jak, neplatná?! 120 korun jsme za ni dali!", zahřmí moje Máňa. Cítím, že bude zle. „Je pomačkaná," vysvětlí průvodčí. „Cos s ní dělat?!", oboří se Máňa na mě. Snažím se vzpomenout, jak se mohla dostat do tohoto stavu, ale nic mě nenapadá. Místo toho vytahuji peněženku a podávám průvodčímu beze slov peníze na novou jízdenku. Nemám chuť se hádat, těch 120 korun mi za to nestojí. Průvodčí vezme peníze, ve spěchu mi vytiskne novou jízdenku a odchází k dalším cestujícím. Sotva se vzdálí, už vidím, jak Máňa otvírá pusu. „Cos to udělal, ty starej kozle, proč jsi mu dával ty peníze? Vždyť jsme ty jízdenky zaplatili už na nádraží!"
„Vždyť jsi viděla, že byla poničená, nedalo se nic dělat."
„Poničená? Měla jenom ohnutej roh!"
„Ne, ten průvodčí měl pravdu, byla hodně špatná."
„A cos s ní dělal, blbečku?"
„Měl jsem ji jenom v kapse."
„Tak to se přece nemohla tak poničit! Ten průvodčí byl normální vydřiduch! Ukázal ti vůbec průkaz?"
„K čemu průkaz? Vždyť bylo jasný, že to je průvodčí. Viděla jsi uniformu, ne?"
„Uniformu? Vždyť to bylo jen takové obyčejné modré tričko!"
„Ty tomu tak rozumíš. Neměla bys jít už na záchod? Doktor ti říkal, ať se pravidelně vyprazdňuješ," odseknu Máně, abych už od ní měl klid. Pak si vezmu na klín opět noviny a dál se věnuju četbě. Máňa ještě chvíli čeká; vím, jak by se chtěla hádat. Vím, že jí to dělá radost. Ale když pochopí, že se mnou už žádná řeč nebude, uraženě se zvedne a jde dle mé rady na toaletu.


Zadání: Vymyslete si tři postavy rozdílného charakteru, které spolu jedou ve vlakovém kupé. Jedna z nich vystoupí a zbylé dvě ji v dialogu komentují.

Žádné komentáře:

Okomentovat