7. července 2019

O veverkách, psech a lidech - napsala Nina Zemanová

Naším nejšílenějším členem rodiny je Lara. Má čtyři nohy a štěká. Ráda také chodí na procházky. Na jedné takové procházce se svým paníčkem, čuchala Lara tady, čuchala támhle, sem tam naštvaně štěkala na veverky, když jí utekly do korun stromů. Odtamtud na Laru posměšně koukaly, protože Lara za nimi nahoru nemohla. Zkrátka zatím bezproblémová procházka.
Poté co Lara ušla s páníčkem hodně kilometrů, pomyslel si páníček: „No, tak snad se pořádně proběhla, unavila a tak se zvolna vrátíme domů.“
Na zpáteční cestě šli oba okolo chatek, před nimiž zrovna dvě rodiny seděly na lavičkách a povídaly si. U jejich nohou leželi dva malí chrti a odpočívali.
Lara vycítila svou příležitost prohnat tyhle dvě ležící mátohy, vypadaly skoro jako přerostlé veverky, tak teď byla šance si na těchto dvou vybít vztek.
Dříve než se kdokoliv stačil rozkoukat, vyběhla Lara směrem k chrtům. Chrti se lekli a rozhodli se před tou řítící se střelou utíkat. Páníčkové chrtů i páníček Lary začali všichni zoufale křičet na své chlupaté svěřence, kteří momentálně připomínali spíše jednu velkou chlupatou šmouhu.
Když křičení nepomáhalo, zkoušeli páníčkové své svěřence chytit. Po chatové osadě tak poté několik minut běhal peloton vedený dvěma zcela vyděšenými chrty, následovaný naštvanou Larou. Celý peloton uzavírala tlupa udýchaných a zoufalých psích majitelů.
Dva chrtí vedoucí pelotonu nakonec vběhly do otevřených dveřích chaty a vytvořili za sebou takový průvan, že se za nimi dveře chatky s prásknutím zavřely. Byli zachráněni.
Druhá doběhla k už zavřeným dveřím chaty Lara, zastavila se, pochopila, že ani chrti nestojí za to, aby se za nimi hnala a rozhodla se, že příště v lese zkusí prohnat divoké prase. Je těžší, tak ho snáz dohoní. A poslušně se vrátila k udýchanému páníčkovi, který se musel omlouvat za Larinčino chování a pak oba konečně zamířili k domovu.

Žádné komentáře:

Okomentovat