7. května 2019

Milenci - napsal Zdeněk Hart

„Sedneme si?“ řekl jsem a rovnou hodil deku na zem. „Proč jsi vlastně dnes přijela tak narychlo? Co mi potřebuješ říct z očí do očí, jak si říkala do telefonu...? Seš nějaká divná, Olino.“
„Hm...“
„Pamatuješ? Tady jsme se poprvé líbali a milovali. Bylo to krásné.“
„Hm, bylo.“
„Co ti je? Dneska se milovat nebudeme?“
„Ne!“
„Ty už mě nemáš ráda?“
„Já jsem tě viděla, tady na tom našem místě. Nechodíš sem jenom se mnou.“
„Ale já ti to vysvětlím.“
„Nepotřebuju nic slyšet. KONČÍM. Nechci tě už ani vidět! Za chvíli mi jede vlak a doprovázet mě nemusíš!“
„Olino! Nechoď!“
Než jsem se vzpamatoval, byla pryč. Doběhl jsem na nádraží. Průvodčí už pískal k odjezdu. Očima jsem prohledával vozy a najednou jsem ji zahlédl v okně.
„Olinóóó!“ volal jsem. Zvedla ruku. Zdálo, že mává na mě, jako by říkala: „Ještě to zkus...“
Rozběhl jsem se a pokusil se naskočit do rozjíždějícího se vagónu. Bohužel, vlak s Olinou mi definitivně ujel.
Obě nohy.


























Původní verze:
„Sedneme si?“ a Ondřej rovnou hodil deku na zem.
„Seš nějaká divná.“
„Hm...“
„Pamatuješ? Tady jsme se poprvé líbali a milovali. Bylo to krásné“
„Hm, bylo.“
„Co ti je? Dneska se milovat nebudeme?“
„Ne!“
„Ty už mě nemáš ráda? Udělal jsem ti snad něco?“
„Já jsem tě viděla, tady na tom našem místě. Nechodíš sem jenom se mnou.“
„Ale já ti to vysvětlím.“
„Nic nechci slyšet, odcházím od tebe. Nechci tě vidět!“
„Olino! Nechoď!“
„Za chvíli mi jede vlak a doprovázet mě nemusíš.“
Očima jsem přejížděl vagóny, ale Olinu jsem neviděl. „Olinóóó!“ zavolal jsem a na okamžik jsem jí zahlédl. Zvedla ruku a naposledy mi zamávala. Mě se, ale zdálo, že mává na mě. Jako by říkala: „Ještě to zkus“. Rozběhl jsem se a naskočil do rozjetého vlaku. Pozdě jsem si uvědomil, že vlak s Olinou mi definitivně ujel. Obě nohy.






Žádné komentáře:

Okomentovat