13. května 2019

Démon - napsal Zdeněk Hart


Stojí tam, ale já se na ni nekoukám. Dělám, že jí nevidím. Líbí se mi, je nádherná. Stále si opakuji: „Nesmíš! Jsi ženatý, máš děti, kariéru...“
Ale stejně nemohu odolat. Je krásná, taková snědá, exotická. Mám ji rád, ale všechno kvůli ní obětovat? Ne!
Dívám se na ni. V mých očích je skvělá. Ani hubená, ani tlustá, tak akorát.
Když se k ní přiblížím, hltám její vůni. Cítím, jak po ní toužím, že ji chci.

Opatrně se nakloním, pootevřu malinko ústa a vnímám, jak mě to vzrušuje. Je hebká snad trochu tvrdá a chladná. Otevírám ústa víc a víc. Má nade mnou obrovskou moc. Je to nádhera. Nechám se jí ovládat a unášet. A je to tu znovu. Vzrušení. Jemný hebký dotek na jazyku.
„Ne, nesmím, už dost!“ Obejmu jí celou jednou rukou. Pak zašroubuji víčko mé milované irské whiskey... a to napořád.
„Už nikdy! Nikdy, pane doktore Skálo.“












































Původní verze:
NEBEZPEČNÝ ČLEN NAŠÍ RODINY - DÉMON
Stojí tam, ale já se na ní nekoukám. Dělám, že jí nevidím. Líbí se mi, je nádherná. Stále si opakuji „Nesmíš!, jsi ženatý, máš děti, kariéru,“ Ale stejně je krásná, taková snědá, exotická. Mám ji rád, ale miluji ji? Doufám, že ne. To by byla katastrofa. Není hubená je tak akorát. V mých očích je skvělá. Když se k ní přiblížím, cítím její vůni, cítím jak po ní toužím, že ji chci. Opatrně se nakloním, pootevřu malinko ústa a cítím, jak mě to vzrušuje. Je hebká snad trochu tvrdá a chladná. Otevírám ústa víc a víc. Má nade mnou obrovskou moc, je to nádhera. Nechám se jí ovládat a unášet. A je to tu znovu. Vzrušení. Jemný hebký dotek na jazyku. „Ne, nesmím, už dost!“ Obejmu jí celou jednou rukou a zašroubuji víčko od mé milované Irské whiskey a to napořád. „Už nikdy! Nikdy! pane doktore Skálo.“

Žádné komentáře:

Okomentovat