22. dubna 2019

Nad ránem v Klatovech - napsala Lucie Svibová


 „Uvědomuješ si kolik je hodin? Jasně jsme se domluvily, že budeš chodit domu před půlnocí, a když ne, tak alespoň zavoláš?“
„Já vím, mami, sorry.“
„Trnu tady hrůzou už víc než dvě hodiny. Co si vůbec myslíš? Proč jsi nezavolala? Kde jsi byla?“
„Byla jsem s Petrem v dílně.“

„Cože?“
„No, upravovali jsme auto na zítřejší rallye.“
Rallye – taky jsem jezdila. To mi bylo nějakých sedmnáct, osmnáct a v dílně jsem s kámošem trávila hodiny a hodiny času.
Vůně oleje, motoru, šmír na rukách. Pak umejt, nablejskat haupnu, nalepit čísla, vyšperkovat. Nádhera. Nastudovat itinerář a pak druhý den já na sedadle spolujezdce. Řítíme se pošumavskou krajinou.
„Aha, tak si jdi hned lehnout, ať jsi odpočatá. Budeš chtít udělat snídani?“

Žádné komentáře:

Okomentovat