23. února 2019

Vývrtka - napsala Jitka Sova

Aurangabad
Za pečlivě udržovaným trávníkem a vysokou zdí hotelové zahrady tepe prašné přelidněné indické město. Slyšíme prapodivnou směsici neustálého houkání klaksonů, bučení krav a buvolů a křiku lidí v centru Aurangabadu. 
Při západu slunce za zvuku cikád sedáme na balkón a díváme se na zlatorůžový opar nad městem. Kamarádka vytahuje láhev chlazeného bílého z ledničky, kterou jsme přivezly s sebou.
Indický Aurangabad je převážně islámský, alkohol se zde veřejně nepije, a tak marně pátráme v hotelovém pokoji po vývrtce.
Zavoláme na hotelovou recepci a požádáme, aby nám ji donesli.
Za chvíli někdo uctivě klepe na dveře. Za nimi údržbář v nažehlené kombinéze se klaní a se sadou šroubováků nabízí své služby. Jsme neoblomné. Žádné služby nechceme, chceme vývrtku!
Údržbář odejde a za chvíli dorazí olivrejovaný mladý Ind. Na stříbrném podnose má hedvábný ubrousek a na něm: šroubovák. Nechápu. Jsem samostatná bílá žena a mám právo si pít víno, kdy chci! Ať koukaj navalit vývrtku! Rozčileně gestikuluji před vyděšeným hotelovým poslíčkem.
Chceme screwdriver! A ať ho laskavě dodají! Kamarádka mi za zády souhlasně přizvukuje. Tohle si nedáme líbit! My chceme vývrtku!
Nakonec se netrpělivě otočím pro orosenou láhev bílého vína a šemuju jí Indovi před obličejem. Ind se přestane tvářit vyděšeně. Obličej se mu rozzáří v blaženém úsměvu. “Oh, ladies want corkscrew! “
No jasně, že dámy chtějí corkscrew, podrážděně mi vrčí za zády kamarádka.
Všichni se začneme smát.
Vývrtka je anglicky corkscrew!
Screwdriver, kterého jsme se celou dobu dožadovaly, je šroubovák! Olivrejovaný Ind mizí v hotelových chodbách, tentokráte běží skutečně pro vývrtku a my si sladce vychutnáváme na hotelovém balkónu vychlazené Chardonnay. Ovšem jen do té chvíle, než idylku přeruší křaplavý kňouravý zvuk z mnoha reproduktorů z okolních věžiček minaretů u mešit. Večerní modlitby muenzima, islámského duchovního, nemají vzhledem k špatné reprodukci se zpěvem nic společného, zvuk z jednotlivých minaretů se misí v prapodivnou kakofonii, jak v každé mešitě zapínají nosič se zpěvnou večerní modlitbu v jinou chvíli a reproduktory už mají to nejlepší za sebou.
Je krásné být vzdělanou, samostatnou a finančně nezávislou ženou na cestách...

Žádné komentáře:

Okomentovat