12. února 2019

Čí jsou ty kraječkový tanga?! - napsala Dana Emingerová

„Ten zmetek!!“
Štěpánka brečí nad rozevřenou páchnoucí taškou a připadá si jako v blbém filmu o manželském trojúhelníku, o kterém věřila, že v něm nikdy nebude hrát...
Ráno chtěla vyluxovat nánosy prachu a udělat jarní úklid ve sklepě. A našla v garáži pod hromadou dalších krámů ztracenou sportovní brašnu, kterou už přes rok hledala. Když do ní nahlédla, zjistila, že si ji vloni zabral manžel na stěhování věcí z firmy, kde pracoval skoro čtvrt století. Teď už měl Tonda místo jinde, ale taška zůstala nevybalená. A navíc smrděla.

Štěpánka otevřela zip a do nosu jí bouchl pach plísně. Znechuceně povzdechla a začala přebírat, co by se uvnitř ještě dalo zachránit.
Vytahovala vyčpělé čajové pytlíky, mezi které se vylil med z puklé sklenice. Byly tu zašlé výplatní pásky z dob, kdy snad jejich děti ještě ani nebyly na světě. Deset německých marek. Sportovní dres popsaný autogramy podřízených. Balíček prošlých sušenek a plyšový bobr, na němž si pochutnávali moli.
Opatrně přemísťovala obsah do odpadkového koše. Na podlaze třídila to, co bylo hnilobou nedotčené. Nedopitá flaška skotské whisky Black & White. Dřevěné pouzdro plné luxusních kubánských doutníků. Kávový hrníček s ptakopyskem, který mu koupila na svatební cestě... Vzpomínky se rozběhly. Tenkrát v Austrálii, to byly pěkně pokažené líbánky. V Praze při obřadu sněžilo a oni si mohli užívat lyžovačku v Alpách. Místo toho si zvolili exotiku – moře, slunce, potápění u protinožců... A pak se vydali do vnitrozemí, kde u jezera Tinaroo našli zraněného ptakopyska... Že tohle roztomilé zvířátko se zobákem jak kachna snáší vejce, věděli, ale netušili, že samci ukrývají na stehnech jedovatou ostruhu. Je to už dvacet let – a ona pořád úplně necítí to místo, kam jí ptakopysk svůj trn zabodl. Otekla a dostala horečky, takže zbytek pobytu proležela.
Tonda jí tehdy koupil na melbournském letišti v suvenýrech hrníček s klokanem, protože za celou dobu ani jednoho neviděla. A ona jemu za láskyplnou péči vybrala ptakopyska, aby i on nikdy nezapomněl, že cesta manželstvím je někdy trnitá.
Usmála se. Dojímalo ji, že si ten dárek pořád schovává.
A co je to tady? Další Black & White. Rozlévající se vlnu něhy pohřbilo vystřízlivění. Štěpánka vytáhla medem opatlanou pornokazetu, kde dvě lesby obcovaly s neskutečně vybaveným černochem. Štěpánka vykulila oči na jeho obrovské přirození. Výjev jí přišel víc srandovní, než vzrušující. Shovívavě se zašklebila na vnadné blondýny, zakroutila hlavou a automaticky vyhodila černobílé sexuální řádění do odpadků. V tu chvíli ji napadlo, že by asi dál pokračovat neměla. Jenže potom zahlédla na dně plastové desky se složkou osobních dokumentů. Tady určitě bude vysokoškolský diplom ze strojárny, který Tonda pořád hledá.
„Ach, jo!“ povzdechne a dokumenty vyndá. Zespodu je k nim přilepený sáček s lehce použitým černým krajkovaným kapesníčkem. Povytáhne ho a najednou si uvědomí, že jsou to... spoďáry.
Fuj! Štěpánka vše štítivě mrskne zpátky. Rozlévající se vlnu uspokojení střídá pocit zoufalého ponížení. Krev jí buší ve spáncích. Tak Tonda je děvkař! A navíc si nosí spoďáry nějaké své kurvičky domů! Drobná blondýnka se rozpláče.


x x x


„Kurevník a fetišista!“ svěřuje se odpoledne Štěpánka ještě s červenýma očima svým dvěma kamarádkám.
„Je to debil,“ reaguje obtloustlá Božena. Má čtyři děti a za manžela Tondova nejlepšího kamaráda.
„Idiot!“ přidá se hubená Kamila. Je svobodná a touží po miminku.
„Ouchyl!“
„Kretén!“
„Blbec!“ vykřikují jedna přes druhou jako karbaníci v hospodě při mariáši.
„A s takovým děvkařem léta žiju, holky,“ rozbrečí se znovu Štěpánka.
"Vítej v klubu," dodá Božena, dobromyslně sevře kamarádku do náručí a ta jí posmrká vytahanou mikinu. „Prostě chlapi jsou nevěrní prasáci a je naivní si myslet, že nejsou! Doma vyžadujou servis, ale pytlík si pak vyklepávaj jinde...“
„Hlavně, že jim vychováváte haranty...“ utrousí Kamila. Všechny tři se obejmou a Božena řekne: „Já bych se na to vyprdla, Štěpko. To bude nějaká stará záležitost...“
„Prostě to neřeš!“ přidá se i Kamila.
„Jak neřeš? Já přece...“ koktá ublížená Štěpánka.
„Šukáte?“ utne ji Božena.
Štěpánka se začervená: „Skoro obden.“
„Tak to jsem nečekala!“ vydechne ohromeně Kamila.
„S mým Jardou už dávno vůbec nic není,“ přizná trpce Božena.
Štěpánka pocítí zadostiučinění. „Takže mi vlastně může leckterá zasloužilá mamina závidět, co!?“ Pak se konečně zasměje a zamyslí se: „Představte si, holky, že byste nosily v kabelce něčí trenky s kakaovou čárkou.“
„A večer si k ní toužebně čuchaly?!“ plácá se do silných stehem pod plandajícími tepláky Božena. Přišla v domáckém, protože bydlí ve vedlejší ulici.
„Upřímně, Božko, dovedeš si představit, že by si chtěl nějakej chlap schovávat tvoje bombarďáky?“ poznamená Kamila. Božena sjede kamarádčino sladěné oblečení a vrátí rýpanec: „Ty máš sice prádýlko s kraječkama, ale nikoho pořádnýho, kdo by ti udělal parchanty, jsi na něj nikdy neulovila.“
Kamila polkne a v pokoji se rozhostí napjaté dusno jako před zápasem boxerských šampionů.
„Holky, pojďte, dáme si frťana,“ hodí ručník do ringu Štěpánka a odvrátí tak další výpad. „Zvu vás na drink, jaký jste ještě nepily. Našla jsem totiž skotskou whisku, co dostal Tonda k padesátinám! A ta je hodně vzácná! Tak mu ji, parchantovi, vypijeme!“
„Jo!“ zajásají kamarádky svorně a nenávist se upne zpět na společného nepřítele.
„My ti ukážem! Schovávat si spoďáry nějaké děvky!“ vykřikuje Štěpánka a všechny tři grácie sestupují do garáže.
Společným silami vytáhnou z kouta tu prokletou tašku. Božena zaškube zipem a vytáhne suvenýr s ptakopyskem. Kamila z něj vymyje ve dřezu letitou špínu. Štěpánka otevře Black & White. Nalijí si do hrnku po okraj.
„Tak na život, jaký opravdu je!“ pozvedne hrnek Kamila.
Štěpánka do sebe překlopí rezignovaně whisku. A pak druhou a třetí. „Holky, vy moje kamarádky nejvěrnější, kdybych vás neměla...“ šeptá.
„Tak ukaž ty spoďáry,“ zajímá se Kamila.
„Mohly bychom je trošku nastříhat a nacpat Tondovi do té vypité flašky jako kytičku,“ blekotá Božena a hledá v dílně nůžky.
Štěpánka štrachá v hlubinách tašky. Za moment už drží kraječková tanga štítivě ve dvou prstech. Božena se blíží a rozverně s nářadím zašmiká. Jenže vtom se Štěpánky ruka ve vzduchu zarazí.
„Počkejte,“ rozzáří se. „Ty kalhotky... Hele, ten vzoreček je mi povědomý!“
A najednou jí to dojde. Vždyť to jsou její kraječky. Prádýlko z dob, kdy jí ho Tonda tak rád kupoval. Podprsenka 3C a kalhotky M. Byla vždycky pyšná, jak měl její rozměry v oku. Sebral jí je, a proto velikost pokaždé tak dobře trefil! „Ježíš, holky, ty jsou moje!“
„Tonda si jako celý léta schovává v práci v šuplíku tvoje spoďáry?!“ nevěří svým uším Kamila. „To je teda úlet!“
„Úlet, viď?!“ šeptá blaženě Štěpánka. „To je neskutečný... Von je za celý léta nevyhodil! Úžasnej magor, co?“


x x x


Šťastná Štěpánka čistí tašku, vymývá plíseň, vyhazuje do popelnice shnilé věci, ty zachráněné hezky skládá zpět a navrch čechrá svá kraječková tanga. Roztouženě si zpívá Chci tě líbat a těší se na příchod Tondy.
„Zklidni hormon a určitě mu ty spoďáry nestrkej pod nos. Ještě by tě sprdnul, že mu šmířuješ ve věcech,“ připomíná si radu kamarádek. Nakonec aspoň sportovní brašnu povystrčí, aby o ni Tonda musel v garáži zakopnout.
Tonda o tašku skutečně zakopne. A nejen to. Zakopne ji vztekle zpět do rohu. Tady se mu zase něco naznačuje, probleskne mu hlavou. Opět ten pitomej jarní úklid! To tak určitě! Teď budu něco vybalovat a třídit, když všichni kámoši dnes večer budou přilepení u televize a sledovat finále Ligy mistrů?! Ani za Kamilou se dneska nezastavil a to mu před chvílí volala třikrát. Husa nadržená! Už to bude muset brzy utnout, než vše praskne...
Štěpánka vítá manžela bohatou večeří při svíčkách. V jídelně voní čerstvě natrhané šeříky a na stole čeká šampaňské s grilovanými krevetami.
Tonda se zarazí. Má pocit, že na něco zapomněl. Něco zvoral?
„Máme dnes výročí, viď?“ políbí ji. A jen tak matně mu proletí hlavou, že jim tehdy v Praze na svatbě sněžilo, tak co to může být teď za oslavu?! Vždyť i ten první máj-lásky čas, na který si Štěpánka tak potrpí, je už dávno pryč?! Hlavně večeři rychle sfouknout, aby stihl Juventus Turín versus Liverpool.
„Našel jsi to?“ usmívá se nad lahodnými mořskými plody Štěpánka a myslí na svá sexy tanga. Tonda si vybaví jen ztracené dokumenty a uleví se mu, že může opustit minové pole romantických vrtochů ženské duše a přejít k praktickým záležitostem.
„Čoveče ne! V práci ten vysokoškolskej diplom fakt chtějí a do toho otravují, že jsem jim ještě nepřinesl ani zápočtovej list.“
Štěpánka zklamaně polkne.
„Nedívala ses, kde bych ty dokumenty mohl mít?“ pokračuje věcně Tonda a na hodinách jistí, kolik času mu zbývá, než božský Ronaldo vyběhne na anglický fotbalový trávník. Štěpánka pocítí druhou šanci. Nejraději by mu hned vše vyklopila, ale takticky se brzdí.
„Tak to fakt nevím,“ opáčí a očekává otázku, která ji kdykoliv jindy šíleně naštve. A známá replika skutečně přichází: „Nemáš to někde u sebe ty?“
Štěpánka se medově usměje a triumfuje: „Možná sis nevybalil tašku, co jsi v ní loni odnášel věci z bývalé kanceláře.“
„Jakou?“
„Tu naší velkou sportovní, jak ji taky už hodně dlouho hledáme,“ rýpne si, ale hned medovým hlasem připojí: „Dneska jsem na ni náhodou narazila při gruntování v garáži, víš, zlatíčko...“
„Nojóóó,“ plácne se Tonda radostně do čela a vybíhá ze dveří. „To ty jsi zlatíčko! Kdybych tě neměl!“
Skutečně hned nachází průsvitné desky a v nich diplom, zápočtový list... Zlatá holka! A hele, je tu i fotbalový dres, který dostal v práci k čtyřicetinám. Že je brašna uklizená a vyčištěná a chybí v ní polovina věcí, si Tonda vůbec nevšimne. Jen koukne na hodinky – Juventus už se chystá. Zatahuje rychle zip a najednou se mu do něj cosi černého zadrhne. Chvilku s jezdcem lomcuje. Pak to povolí a v ruce mu zůstanou děravé kraječkové kalhotky. Kurňa! Rozpačitě se ohlédne. Ufff! Snad Štěpánka tu tašku neotevřela. Vůbec si nevybavuje, že by si takovou trofej někdy nechával. Čí to může být? Raději hned likviduje stopy.
Pádí k popelnici a všechno do ní vyklepe. Při tom rozbije pomalovaný hrnek, co do něj dával léta tužky, gumy a kancelářské spony. Teď do jeho torza nacpe spoďáry a zamaskuje vše plesnivými čajovými pytlíky z kuchyňského odpadu.
x x x
Štěpánka tlumí světlo v pokoji a pouští romantickou hudbu – Kdo vchází do tvých snů, má lásko...
„Tak jsem to všechno uklidil,“ hlásí Tonda. V ruce drží doklady a sportovní triko.
„Našel jsi to?“ ovine mu Štěpánka roztouženě ruce kolem krku. Tonda ji políbí: „Jsi skvělá! Bylo to tam!“ Uf, dobrý! Uleví se mu. Žádné výčitky. Něžně se vymaní z manželčina sevření. A teď přichází na řadu jeho milenka z nejmilejších...
„To jsou hrozný starý sračky, co dneska pouštěj v tom rádiu, viď Štěpko,“ vypne romantiku a pustí fotbal. Ronaldo právě vybíhá za potlesku fanoušků na stadion Chelsea.
Štěpánka stojí jako omráčená. Tonda nejenže označil milované Neckářovy hity za „staré sračky“, ale on otevřel nastraženou tašku a prádélka si ani nevšiml?! Ježiš, já se z něj zblázním. Štěpánka letí do garáže.
Nojo, on všechno vyhodil. I ty památeční kalhotky. Asi je vůbec neviděl. Kde jsou? Prohrabe popelnici. Najde rozbitý australský hrníček. Ucho se urazilo, přes kachní zobák ptakopyska se táhne prasklina. A co je to uvnitř za humus? Jak se tam dostal ten plesnivý čaj? A hele! Její kalhotky!!! Proč mají na zadku takovou díru?!
Rozzuřená Štěpánka vchází do obýváku. Tváří se jako bohyně pomsty. V ruce třímá hrnek s ptakopyskem, z nějž vykukují špinavé spoďáry.
„Tondo!“ křičí Štěpánka.
„To snad ne!“ křičí její manžel. Juventus právě prohrává 0:1. Ale Ronaldo už vyráží na branku soupeře. Rozhodčí píská ofsajd.
„Tys vyhodil to kraječkový prádýlko?!“
Tonda se otočí od obrazovky a znejistí. Pracně v hlavě přepíná z Ronaldova útoku na domácí obranu. Hlavou mu táhne jediné: zapírat, zapírat, zapírat! „Nó, to si u mě schoval Jarda jako dárek pro ženu, víš?“ blekotá.
„Jsou děravý...“ lamentuje Štěpánka nad svými kalhotkami, než jí dojde, že je něco úplně špatně. Tonda totiž pokračuje: „Oni jsou přece s Boženou na to sado-maso, tak to nejspíš musí mít všude otvory.“
„Ty mi chceš tvrdit, že tlustá, uťápnutá Božena, co chodí jen v teplákách a co jí ten tvůj kámoš Jarda nadělal kupu dětí a dnes jí zahýbá, kde může, je domina a nosí kalhotky M?“
„No, jasně. Oni si spolu sex strašně užívaj. Jarda jí koupil to rajcovní prádlo k Vánocům, jenže pak to u mě zapomněl. Klidně mu zavolej, Štěpko, on ti to potvrdí.“
„Vždyť jsou to starý spoďáry!“
„Právě, pořídil je levně v bazaru, víš... Božena je docela skromná.“
„To jsou ale moje kalhotky!“ zaječí Štěpánka.
„Tys je prodala do bazaru?“
Ptakopysk proletí pokojem vysoko nad Tondovou hlavou a špičatým ostnem se zatne do dřevěného rámu velké svatební fotografie.

Žádné komentáře:

Okomentovat