16. února 2019

Příběh blechy - napsal Michal Bareš

Narodila jsem se z vajíčka, které moje matka nakladla do peří slepice. Bohužel si to moc nepamatuji, protože to moje vajíčko se spoustou ostatních spadlo na dvorek, a než jsem se vyklubala, tak to trvalo ještě hodně dlouho. Teď už jsem ale dospělá a moc si to užívám.
Brzy se mi totiž podařilo skočit na psa, který byl neopatrný a vyhříval se kousek ode mě na slunci. Byla to paráda. Spolu s ostatními sourozenci jsme hodovali dnem i nocí. Po pár dnech se mi ale u mého hostitele přestalo líbit a zatoužila jsem po změně.
Od starších blech jsem slyšela všechny možné zkazky. Ta nejzajímavější byla o velkém bernardýnovi ze sousedství, který má prý nevídaně hustou a pohodlnou srst a krev tak dobrou, že chutná jako božská mana. Začala jsem spřádat plány, jak se k němu dostat. Trénovala jsem skok do dálky, zdokonalovala se v sání krve, až jednoho dne přišla moje šance. Byl krásný letní den a majitelé „mého“ psa ho výjimečně pustili do zahrady, která sousedila s pozemkem, kde žil mytický bernardýn. Pro mě nastal den „D“.
Rychle jsem se kožichem prodrala na povrch a čekala na ten správný okamžik. Brzy přišel. Můj hostitel se přiblížil k plotu, kde na něj vztekle štěkal pobíhající bernardýn. Dlouho jsem se nerozmýšlela a skočila vstříc lepším zítřkům. Let trval snad celou věčnost, ale nakonec jsem přistála na mohutném ocase. Lítal ze strany na stranu takovou rychlostí, až se mi dělaly mžitky před očima. Podařilo se mi však pevně se zachytit. Pak jsem prolezla hlouběji srstí až tam, kde bylo bezpečno a teplo.
Chvilku jsem si odpočinula a vydala se na průzkum. Bylo to opravdu jako v pohádce. Chlupy byly jemné a husté, nehrozilo mi žádné nebezpečí. A nejlepší na tom bylo, že jsem byla sama, kam až jsem dohlédla.
Dlouho jsem se nerozmýšlela a zakousla se do měkké kůže. V tu chvíli jsem se cítila jako v ráji. Hltala jsem krev tak dlouho, až jsem únavou usnula. Když jsem se probudila, cítila jsem po celém těle cítila divný tlak, který se pořád stupňoval. Už jsem si myslela, že prasknu. A v tu chvíli ze mě vypadlo několik desítek malých vajíček. Byla jsem jak v bleším vidění. Že by to byl následek mého krátkého milostného románku s blešákem na psovi z vedlejší zahrady?
Už jsem si představovala, kde strávím další krásný den, když se to stalo. Z ničeho nic začalo být všude mokro. Proudy vody mě bombardovaly ze všech stran. Vší silou jsem se držela chlupů a snažila se zanořit co nejhlouběji. Najednou mě začalo svědět celé tělo a kolem mě byla hustá, bílá pěna. Cítila jsem se slabší a slabší. Pak se mi zatmělo před očima a pustila jsem se. Snad mě spláchla voda, snad jsem se kanalizací dostala někam ven. Teď už je to ale jedno. Jsem mrtvá. Ale proč? Nikdy jsem nikomu neublížila.

Žádné komentáře:

Okomentovat